01 | Nadměrné a problematické užívání internetu

Internet se stal téměř nepostradatelným nástrojem v každodenním životě. Pro mladé uživatele může internet sloužit k rozvoji znalostí a dovedností, snadnější navazování vztahů, komunikaci s vrstevníky či jim může pomáhat zvládat náročné životní situace. Na druhou stranu je stále obtížnější najít rovnováhu mezi online a offline světem. Nadměrné a problematické užívání digitálních médií se může pojit s řadou […]

Obsah

Vzhledem k rychle rostoucí digitalizaci každodenního života je nezbytné lépe porozumět faktorům, které odlišují zdravé a obohacující užívání internetu od jeho problematických a excesivních forem. Tato kapitola se proto zaměřuje na definici a konceptualizaci tohoto fenoménu, rizikové a protektivní faktory i možnosti intervence a prevence s širším společenským zapojením.

Čas strávený u obrazovky

Specifickým faktorem u problematického užívání internetu (dále jen PUI) je čas strávený u obrazovky (tzv. screen time). Nadměrný čas strávený u obrazovek totiž může přispět rozvoji PUI a sloužit jako varovný indikátor, ale sám o sobě nelze oficiálně diagnostikovat.

Doporučený čas strávený u obrazovky pro děti do 17 let je podle Americké pediatrické asociace (2021) maximálně 2 hodiny denně. To však v dnešní době plné technologií, na kterých děti závisí například ve škole, není ve většině případů realistické. Větší roli hraje to, jak dítě čas u obrazovky stráví (Mallawaarachchi et al., 2024). Rizikovější jsou pasivní aktivity jako scrollování na sociálních sítích, oproti tomu aktivní zapojení jako například tvorba obsahu může být méně rizikové (Godard & Holtzman, 2024). Souvislosti mezi typem online aktivity a duševní pohodou naznačují, že problémový dopad nadměrného času u obrazovek se objevuje spíše tehdy, když nahrazuje jiné vývojově důležité činnosti, jako je spánek, pohyb či osobní interakce (Godard & Holtzman, 2024). Proto je při hodnocení rizika vhodné zohlednit nejen délku, ale i kontext a motivaci používání digitálních technologií.

Jak může být nadměrný čas u obrazovky rizikový

Rizikovost nadměrného času stráveného u obrazovky se dá vysvětlit tzv. displacement hypothesis (hypotézou vytěsnění). Ta předpokládá, že čas strávený online vytěsňuje jiné, psychosociálně přínosnější a vývojově důležité aktivity (Ballou et al., 2025). Mezi nejčastěji vytěsněné aktivity, jejichž absence má negativní dopad, patří například ztráta spánku, méně fyzických aktivit, zanedbávání školních či pracovních povinností a zanedbávání sociálních vztahů (Ballou et al., 2025). Vytěsněných těchto domén poté vede k nižší výkonnosti ve škole či práci nebo ztrátě přátel a osamocení. U nadměrného hraní videoher může v některých případech dojít i k tak extrémnímu nahrazení důležitých aktivit (jako hygieny, spánku či stravování)(Kuperczko et al., 2022).

Jedním z hlavních negativních dopadů, které může nadměrný screentime na děti a dospívající mít, je zhoršení spánkové hygieny (Lissak, 2018). Snížená kvalita a kvantita spánků je nadměrným používání digitálních technologií ovlivněna několika způsoby – jednak je množství spánku prostě vytlačeno nočními aktivitami online. Dále modré světlo z obrazovek částečně zamezuje vyplavení melatoninu a narušuje tak cirkadiánní rytmy. Vzrušení (např. z hraní videoher) může způsobovat kognitivní nabuzení, a tím narušit relaxaci před spaním a způsobit opožděné usínání a zkrácení doby spánku. V neposlední řadě noční vysedávání online se může pojit s konzumací povzbuzujících látek (energetické a kolové nápoje či další legální stimulanty) (Husarová et al., 2018). Se spánkem a celkovým „sedacím stylem“ u obrazovek se poté pojí i další souvislosti s nadměrným časem stráveným u obrazovek, a to například vyšší riziko kardiovaskulárních poruch, obezity, a úrovně cholesterolu (Lissak, 2018). Kromě souvislostí s fyzickým zdravím, souvisí nadměrný čas strávený u obrazovek také s tím duševním, konkrétně například s depresivitou, či suicidálními myšlenkami – ty jsou však především navázány právě na zhoršení kvality a kvantity spánku, což umocňuje psychické problémy (Lissak, 2018).

Narušené fungování z důvodu zanedbávání jiných důležitých aspektů v životě se projevuje pocity viny (kvůli špatnému výkonu), osamělostí (kvůli zhoršeným vztahům) a únavou, což ve výsledku způsobuje sníženou životní spokojenost (Ballou et al. 2025). Z klinického hlediska je pro posouzení rizikovosti času stráveného u obrazovek nezbytné určit, které domény jsou skutečně vytěsněny a zda je toto vytěsnění škodlivé (např. spánek či sociální vztahy) nebo nikoliv (např. jiná, méně důležitá, volnočasová aktivita).

Pro zmírnění možných dopadů nadměrného užívání internetu je doporučováno strukturovat volný čas dítěte a zakomponovat do něj i jiné aktivity a koníčky (Oswald et al., 2020). Ukazuje se, že zvláště účast na strukturovaných mimoškolních aktivitách, jako jsou sportovní, umělecké nebo komunitní programy a kroužky, je spojena s nižším množstvím rekreačního času stráveného u obrazovek (Oberle et al., 2020). Tyto děti zároveň vykazují vyšší míru životní spokojenosti a optimismu a nižší úroveň úzkosti a depresivních symptomů. Naopak delší doba rekreačního času u obrazovek (více než 2 hodiny denně) je spojena s nižší životní spokojeností a vyšší mírou úzkosti a deprese.

Konceptualizace PUI

Problematické užívání internetu (či digitálních technologií, ať už jednotlivých aplikací či smartphonu apod.) se obecně definuje jako maladaptivní používání, které způsobuje v životě psychologické, sociální, vzdělávací a/nebo pracovní problémy (Fineberg et al., 2022). Částečně souvisí, avšak zcela se nepřekrývá, s nadměrným užíváním. Zatímco nadměrné užívání je definováno především kvantitativně (např. časem stráveným u obrazovky), problematické užívání představuje kvalitativní zlom, kde užívání přechází do ztráty kontroly s negativními důsledky, či případně dalšími návykovými symptomy jako jsou podrážděnost při nemožnosti být online či postupná vytěsnění „offline“ aktivit. Tyto problémy se mohou manifestovat skrze jednotlivé aplikace (např. sociální sítě, počítačové hry), informace o nich jsou pak součástí příslušných kapitol. Někdy, zvláště u dětí, ale mohou mít společný základ a vzájemně se propojovat, proto je v určitý situacích dobré o nich uvažovat pod jednou střechou.

Jedním z největších přínosců do konceptualizace a zmapování fungování PUI byl Griffiths (2005), který již před dvaceti lety formuloval tzv. komponentový model závislosti. Podle něj každé závislostní chování – včetně PUI – zahrnuje šest vzájemně propojených komponent:

Významnost - daná aktivita se stává dominantní součástí života a ovládá myšlení, emoce i chování jedince
Změna nálady - subjektivní pocity úlevy, vzrušení či úniku, které aktivita (v našem případě užívání internetu) přináší
Tolerance – tendence ke stále intenzivnější aktivitě k dosažení původně uspokojujících pocitů
Abstinenční příznaky – objevují se při omezení či přerušení aktivity (např. podrážděnost, úzkost, neklid)
Konflikty – spočívají v narušení vztahů, pracovního či studijního fungování, ale i vnitřní konflikty, kdy například člověk chce s užíváním přestat, ale není toho schopen
Relaps – opakovaný návrat k problematickému vzorci chování i po období omezení či abstinence od užívání.

Griffiths zdůrazňuje, že teprve přítomnost všech těchto složek umožňuje chápat dané chování jako závislost, přičemž rozdíl mezi zdravým a problematickým užíváním spočívá v tom, že zatímco první život obohacuje, druhé jej výrazně ochuzuje.

V současnosti vlivným teoretickým rámcem pro vysvětlení fungování PUI je tzv. Interaction of Person–Affect–Cognition–Execution (I-PACE) model (Brand et al., 2016). Tento model klade důraz na dynamickou interakci mezi relativně stabilními charakteristikami jedince a situačně vázanými psychologickými procesy. Model rozlišuje několik klíčových komponent: predispoziční faktory reprezentující jádrové charakteristiky osoby (např. osobnostní rysy, psychopatologické symptomy či zkušenosti z raného dětství), dále afektivní a kognitivní reakce na vnitřní či vnější podněty (např. bažení, či nutkání regulovat náladu) a exekutivní a inhibiční kontrolu a rozhodovací procesy vedoucí k samotnému užití internetu. Tyto složky se neprojevují izolovaně, ale vstupují do vzájemných zpětnovazebných vztahů, v jejichž důsledku může docházet k postupnému posilování maladaptivních vzorců chování a oslabování sebekontroly. Grafické znázornění tohoto procesu (viz Obr. 1) přehledně ukazuje, jak se jednotlivé komponenty propojují a jak mechanismy přispívají k upevnění návykového chování.

Obr. 1. Model vývoje a udržování problematického užívání internetu. Tučně vyznačené šipky představují hlavní dráhy závislostního procesu.

Zásadním přínosem I-PACE modelu je rovněž rozlišení mezi predispozičními faktory a moderujícími či zprostředkujícími proměnnými, jako jsou copingové strategie či kognitivní zkreslení související s užíváním internetu (např. zkreslená očekávání). Tyto proměnné ovlivňují, jakým způsobem jedinec interpretuje užívání internetu a jak na něj emočně reaguje. Oslabení exekutivních funkcí a inhibiční kontroly potom přispívá k rozhodnutím člověka směřovaným na krátkodobé uspokojení navzdory potenciálním dlouhodobým negativním důsledkům. Model tak současně nabízí teoretické východisko pro cílení preventivních a terapeutických intervencí, zejména zaměřených na posilování adaptivních copingových strategií a regulaci impulzivity.

Ukotvení v diagnostických manuálech

Obecné problematické užívání internetu není zahrnuto v žádném současně používaném diagnostickém manuálu, tuto roli v současnosti zastávají pouze dvě diagnózy, a to online formy návykové poruchy hraní digitálních her (gaming disorder) a porucha hraní hazardních her (gambling disorder). O zařazení diagnóz návykových poruch užívání digitálních médií do diagnostických manuálů se intenzivně začalo uvažovat od roku 2013, kdy se začala objevovat větší incidence problematického hraní videoher – díky tomu bylo problematické hraní videoher zařazeno pod názvem internet gaming disorder (IGD) do pátého vydání amerického Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-V). IGD zde byla zařazena jako navrhovaná diagnóza, která vyžaduje další výzkum pro její potvrzení (Petry & O'Brien, 2013).

Gaming i gambling disorder byly následně zařazeny Světovou zdravotnickou organizací do nového vydání Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) do kategorie „Poruchy způsobené návykovým chováním“, které nabyla platnost roku 2022. Proto se v současnosti již upouští od pojmu behaviorální závislosti a toto problematické chování se spíše označuje za návykové poruchy. V České republice však zatím MKN-11 není plně využívána v klinické praxi, její úplné zavedení se plánuje do roku 2027 (Zvolský et al., 2024). Od ledna 2024 je však již k dispozici její oficiální český překlad. Gaming a gambling disorder jsou v MKN-11 jako jediné návykové chování na digitálních technologiích uvedeny explicitně, ostatní formy (jako například návyková porucha užívání sociálních médiích či nakupování online) mohou být diagnostikovány pomocí dodatečného kódu „Poruchy způsobené návykovým chováním, jiné určené“ či „Poruchy způsobené návykovým chováním, neurčené“. Kromě návykových forem jsou v MKN-11 ukotveny i nenávykové formy rizikového hraní videoher i gamblingu. Ty jsou specifické tím, že se jedná o takové hraní digitálních či hazardních her, které znatelně zvyšuje riziko škodlivých následků na zdraví jedince či osob v jeho okolí, avšak nesplňuje všechny kritéria pro diagnostiku poruchy hraní. Tato diagnóza by měla být použita v případech, kdy je vzorec herního chování rizikový a vyžaduje lékařské vyšetření či radu, avšak nesplňuje zmíněná kritéria.

Přestože se většina výzkumů specifických forem problematického užívání internetu zaměřila na hraní videoher a gambling, diskuse o zařazení dalších maladaptivních forem trvá. Nejpravděpodobněji se tak dočkají své vlastní kategorie i problematické sledování online pornografie, online nakupování a používání sociálních médií (Brand et al., 2022). Problematické sledování pornografie se však dá v MKN-11 pro teď diagnostikovat jako jedna z forem kompulzivní poruchy sexuálního chování.

Prevalence

Jelikož se jedná o poměrně nový psychologický fenomén, vědci se neshodli na jeho jednotné konceptualizaci a měřícím nástroji, což jednoznačné určení prevalence znesnadňuje. Výrazné rozdíly v odhadech prevalence jsou důsledkem především metodologických omezení a faktory jako oblast, kde byl výzkum proveden (například východní vs. západní společnosti), typ použitého měření (např. sebeposuzovací dotazníky vs. klinické rozhovory dle diagnostických kritérií) a věková struktura vzorku.

Přesto nedávná metaanalýza zahrnující 113 epidemiologických studií z let 1996 až 2018 (celkem téměř 700 000 účastníků ze 31 zemí) zjistila, že závislost na internetu se vyskytla u 53 184 osob – odhadovaná vážená průměrná prevalence byla tak 7,02 % (Pan et al., 2020) s tím, že u v Evropě se prevalence spíše nižší (cca 4 %). Prevalence se dále významně liší u jednotlivých specifických forem PUI, zvláště u dětí a dospívajících. Například celosvětové odhady pro klinicky závažné případy poruchy hraní digitálních her se pohybují podstatně níže, podle globální metaanalýzy Stevense a kolektivu (2021) se pohybuje mezi 1,9 až 3 %.Co se týče prevalence PUI u adolescentů a mladistvých, žádná globální meta-analýza zatím provedena nebyla. Starší studie Blinky a kolektivu (2015) zkoumala mimo jiné prevalenci problematického užívání internetu u adolescentů ve 25 Evropských zemích. Výsledky naznačují, že v kategorii vysoce problematičtí uživatelé internetu skončilo pouze 1,4 % participantů.

Rizikové a protektivní faktory

Neurovývojové poruchy a věk

Někteří lidé jsou problematickému užívání internetu náchylnější. Mladí lidé, kteří mají psychopatologické diagnózy nebo neurovývojové poruchy (například ADHD, či poruchu autistického spektra), tíhnou k problematickému užívání internetu častěji (Ghiaccio et al., 2025). U jedinců s ADHD se vyšší incidence PUI vysvětluje především deficity v exekutivních funkcích, zejména ve schopnosti seberegulace a inhibiční kontroly. Právě tyto deficity vedou k impulzivnímu, neplánovanému a obtížně kontrolovatelnému chování online, které je jedním z klíčových znaků PUI (Ghiaccio et al., 2025). U poruchy autistického spektra může být online prostředí preferováno pro snazší, strukturovanou a méně náročnou sociální interakci, čímž se digitální sféra může stát únikovým mechanismem před nároky off-line světa (Murray et al., 2022). Můžeme zde zařadit například i negativní zkušenosti z raného dětství, jako jsou raná traumata, emocionální nebo fyzické zneužívání a sociální izolace, které také zvyšují riziko PUI (Brand et al., 2016). Tato zranitelnost navíc není spojena jen s častějším používáním digitálních médií, ale také se sociální izolací, osamělostí, finančními problémy, užíváním návykových látek, úzkostí a depresí (Fineberg et al., 2022).

Dospívající představují celosvětově nejzranitelnější skupinu ohroženou problematickým i nadměrným užíváním internetu. K rozvoji návykového chování jsou náchylnější především kvůli probíhajícím neurovývojovým změnám v mozku, které se projevují například nedostatečnou schopností seberegulace a hodnocení dlouhodobých následků (Brand et al., 2016). Současně jsou často intenzivně vystaveni online prostředí, které nemusí být schopni sami regulovat a vyvažovat si svůj volný čas i jinými aktivitami. Tuto zranitelnost dále zvyšují zásadní změny životního stylu, například nástup na vysokou školu, což přináší méně externí kontroly a více prostoru pro online aktivity (Fineberg et al., 2022).

U dětí a dospívajících hraje u nadměrného užívání internetu klíčovou roli vnější kontext, zejména pak rodinné prostředí a pravidla užívání. Absence jasně domluvených pravidel a nedostatečná rodičovská mediace (spíše u mladších dětí) jsou identifikovány jako rizikové faktory, které souvisí s větší pravděpodobností nadměrného užívání internetu (Li et al., 2022). Diskuze také probíhá o rozdílném vlivu aktivní (diskuse o obsahu, rizicích i přínosech) a restriktivní (striktní autoritativní zákazy a časová omezení) mediace, výsledky však zatím nejsou dostatečné k přesnému určení rozdílného vlivu těchto dvou přístupů.

Pohlaví, genderová a sexuální identita

Rozdíly mezi pohlavími existují především v aktivitách, které na internetu dělají. Existují důkazy o tom, že problematické používání mobilních zařízení, sociálních médií a nakupování online jsou častější u dívek, zatímco chlapci mohou být náchylnější k problematickému používání online her, online hazardních her a online pornografie (Baloğlu et al., 2020). Různé věkové skupiny navíc mohou být různě zranitelné vůči odlišným specifickým formám PUI – dospívající jsou například častěji ohroženi nadměrným sledováním pornografie, zatímco dospělí lidé a lidé staršího věku mohou spíše rozvíjet návykové chování spojené s pasivními činnostmi, jako je sledování seriálů a obecně s tzv. „zabijáky času“ (Ioannidis et al., 2018).

Některé studie také naznačují, že by ohroženější skupinou mohli být queer lidé. Existují důkazy o tom, že problematické užívání internetu a porucha hraní digitálních her je prevalentnější u queer lidí než u těch heterosexuálních, to stejné se však nepotvrdilo například u patologickém hráčství (Broman & Hakansson, 2018). Queer lidé totiž zažívají navíc k běžnému každodennímu stresu i menšinový stres, který je spojen s diskriminací, stigmatizací a internalizovanou homofobií/transfobií (Frost & Meyer, 2023). Pokud je prožívaný stres příliš vysoký, mohou se dotyční uchýlit právě k aktivitám na internetu, ať už k hraní videoher, či „scrollování“ na sociálních sítích. Tento proces se nazývá coping a pokud je nadměrně používán k vyrovnávání se s životním stresem bez toho, aniž by člověk využíval alternativní „zdravější“ způsoby zvládání stresu, mohou se rozvinout návykové symptomy, v našem případě například PUI (Kardefelt-Winther, 2014). Toto vysvětlení se však nevztahuje pouze na queer lidi. Dá se přenést i na uživatele internetu, kteří jsou součástí jiných menšin i na všechny jedince, kteří stresu zažívají hodně (z různých důvodů), avšak neví, jak se s ním efektivně vypořádat.

Osobnostní a sociální faktory

Osobnostní faktory mohou také silně ovlivňovat míru zranitelnosti člověka vůči PUI. Nižší přívětivost a svědomitost souvisejí s vyšší pravděpodobností problematického užívání internetu u adolescentů – naproti tomu extraverze, neuroticismus a otevřenost vůči zkušenosti souvisí s PUI pozitivně (Zhou et al., 2017). Narcismus bývá nepřímo spojen s častějším používáním sociálních sítí, machiavelismus se zvýšeným zapojením do online her a sexuálního či hazardního chování a sadismus s online sexuální aktivitou (Kircaburun & Griffiths, 2018). Zároveň nízká svědomitost a deprese souvisejí s vyšším rizikem PUI, což naznačuje, že svědomitost může působit jako ochranný faktor, zatímco neuroticismus může být faktor rizikový (Koronczai et al., 2019). Velmi důležitým a často zmiňovaným osobnostním faktorem, který s rozvojem PUI silně souvisí je i impulzivita (Augner et al., 2023).

Roli hrají i sociální faktory. Například studie ze slovenského prostředí zjistila, že různé formy sociálních omezení jsou významnými faktory rozvoje nadměrného užívání internetu u adolescentů, přičemž nejsilnější souvislost vykazovaly omezení spojená s rodinou a s problémovým sousedstvím (Blinka et al., 2020). Zatímco vliv omezení spojených s vrstevníky byl zanedbatelný, problémové sousedství je novým zjištěním, které naznačuje, že v oblastech s nedostatkem volnočasových příležitostí může nuda a vnímané nebezpečí vést k tomu, že se internet stává nejdostupnějším zdrojem pro trávení volného času.

Protektivní faktory

Mezi nejvýznamnější intrapersonální protektivní faktory patří odolnost (resilience). Resilience je chápána jako schopnost jedince se adaptovat na nepříznivé situace, stres či traumata a efektivně je překonávat. Existují robustní důkazy o tom, že vyšší úroveň resilience souvisí s nižší mírou PUI u dětí a dospívajících (Fuentes et al., 2023).

Rodinné prostředí představuje druhý pilíř ochrany, přičemž jeho vliv na PUI je srovnatelně významný jako vliv intrapersonálních faktorů. Systematický přehled zaměřený na rodičovské a rodinné faktory (Nielsen et al., 2020) jednoznačně identifikoval dvě klíčové protektivní kategorie. První z nich je pozitivní rodičovství, které zahrnuje styly péče a výchovy, které jsou charakterizované vřelostí, podporou, jasnými pravidly a emoční dostupností. Rodiče, kteří projevují vysokou míru pozitivního rodičovství, aktivně chrání své děti před rozvojem PUI. Druhou kategorií je pozitivní rodinná dynamika, která odkazuje na kvalitu rodinných vztahů, soudržnost, efektivní komunikaci a absenci konfliktů. Pozitivní a soudržná rodinná dynamika poskytuje dospívajícím bezpečné zázemí a alternativní zdroje sociální interakce a podpory, čímž snižuje potřebu úniku do online prostředí.

Projevy

Projevy PUI se často liší v závislosti na specifické formě návykového chování. Některé projevy, které se částečně překrývají s diagnostickými kritérii pro návykové poruchy, se však dají vztáhnout i k obecnému PUI. Základní varovné signály zahrnují například upřednostňování času stráveného u obrazovky nad jinými koníčky nebo jejich úplné nahrazení. Dále může být přítomna zvýšená iritace dítěte, když musí být offline nebo mu je čas u obrazovky nějak omezen. Typická je také ztráta kontroly nad používáním – dítě tráví online více času, než původně plánovalo, a má problém samo aktivitu ukončit (Brand et al., 2016). Klíčovým funkčním projevem v každodenním životě jsou i interpersonální konflikty jako zhoršení vztahů s kamarády či rodinou, zhoršení školní výkonnosti či zanedbávání povinností.

Výskyt hlavních symptomů PUI se navíc liší v závislosti na tom, v jakém vývojovém období se člověk nachází (Liu et al., 2022). V ranné adolescenci je podle autorů typickým projevem PUI zvýšený čas u obrazovek potřebný k uspokojení a pocit prázdnoty spojený s tím, když na internetu být nemohou. Oproti tomu ve střední adolescenci jsou typické depresivní pocity spojené s užíváním internetu, neschopnost s problematickým používáním internetu přestat či problémy se spánkem. V pozdější adolescenci je poté nejcentrálnějším motivem depresivita a na ni nasedající další komorbidity.

Komorbidity

Problematické a nadměrné používání internetu se často pojí s řadou negativních psychosociálních i zdravotních dopadů. V kontextu komorbidit je však důležité zdůraznit, že u většiny vztahů není jasná kauzalita, lze tedy mluvit pouze o souvislostech bez spolehlivého určení, zda PUI diagnózy následuje nebo jim předchází.

Jak již bylo dříve zmíněno PAS a ADHD patří mezi diagnózy, u kterých existuje vyšší souvislost s PUI (Murray et al., 2022; Ghiaccio et al., 2025). Mezi další časté komorbidity patří například vyšší riziko suicidality (Marchant et al., 2017), problémy s impulzivitou a sebepoškozujícím chováním (Greenberg et al., 2022), či spánkové problémy (Alimoradi et al., 2019). Jako další komorbidity PUI byla identifikována i obecná psychopatologie spojená s poruchami příjmu potravy (Ioannidis et al., 2021). Autoři zmiňují i souvislosti s fyzickým zdravím, konkrétně s PUI souvisela vyšší somatizace, snížená úroveň fyzických aktivit, bolesti rukou a zápěstí a problémy se spánkem. Prokázány byly navíc i souvislosti s depresí, úzkostnými poruchami a obsedantně-kompulzivní poruchou (Männikkö et al., 2020).

Existují také důkazy o tom, že u adolescentů, kteří jsou problematickými uživateli internetu, je větší pravděpodobnost, že se u nich zároveň objeví i nějaká forma látkového užívání (Rücker et al., 2015). Autoři identifikovali významné souvislosti mezi PUI a užíváním tabáku, alkoholu a marihuany. Metaanalýza Lorains a kolektivu (2011) zase ukázala, že ve více než polovině případů byla se závislostí na gamblingu současně identifikována i nějaká forma látkové závislosti. Tyto výsledky poukazují také na to, že různé formy návykového chování mohou sdílet podobné psychologické i neurobiologické mechanismy. Porozumění těmto souvislostem je proto klíčové nejen pro efektivní prevenci, ale i pro vývoj integrovaných terapeutických přístupů, které zohlední vzájemné prolínání behaviorálních a látkových závislostí.

Posouzení a měřící nástroje

Výzkum v oblasti PUI se zaměřil také na zlepšení, zjednodušení a sjednocení posuzovacích nástrojů. Doposud však nepanuje shoda na univerzálně používaném nástroji kvůli často rozdílným konceptualizacím PUI. Sjednocení v měřících nástrojích a nalezení konsenzu v jednotné konceptualizaci by významně usnadnilo výzkumný pokrok (Tiego et al., 2021). Zároveň by pomohl zpřesnit i měření prevalence obecného PUI.

Jako jeden z prvních a historicky nejvlivnější měřících nástrojů pro posouzení PUI již na konci minulého století dostal název Internet Addiction Test (Young, 1998), s jehož pomocí bylo možné rozlišit běžné uživatele, uživatele s častými problémy z důvodu užívání internetu nebo uživatele s výraznými problémy z důvodu užívání internetu. Přestože byl IAT historicky nejpoužívanější nástroj k posouzení PUI a existuje množství důkazů potvrzující jeho validitu (Moon et al., 2018), kvůli jeho nedostatečné psychometrické opoře a položkám, které již dnes mohou působit zastarale, či patologizovat neproblematické chování, je jeho původní verze dnes považována za zastaralou (Fineberg et al., 2022).

Jako moderní a prakticky využitelný screeningový nástroj pro zachycení rizikového či problematického užívání internetu lze doporučit škálu Excessive Internet Use Scale (EIUS) vyvinutou v rámci projektu EU Kids Online (eukidsonline.net) a validovanou napříč 25 evropskými zeměmi včetně Česka (Škařupová et al., 2015). Jedná se o krátký dotazník o pěti položkách, který je snadno administrovatelný i v běžné praxi – ve školním prostředí, u pediatrů či praktických lékařů. Respondenti hodnotí, jak často v posledních 12 měsících zažívali určité projevy problematického užívání internetu na čtyřbodové škále od „nikdy“ po „velmi často“. Díky své stručnosti je vhodný jako rychlý orientační nástroj, který může pomoci odhalit ty, u nichž je vhodné zaměřit se na podrobnější zhodnocení jejich užívání internetu nebo jakou metodu preventivní intervence použít. EIU vychází z komponentového modelu behaviorálních závislostí (Griffiths, 2005; viz sekce Konceptualizace):

Kvůli internetu jsem vynechal/a jídlo nebo spánek
Cítil/a jsem se podrážděně, když jsem nemohl/a být na internetu
Přistihl/a jsem se, že jsem surfoval/a na internetu, i když mě to vlastně nebavilo
Neúspěšně jsem se pokoušel/a trávit na internetu méně času
Kvůli času strávenému na internetu jsem věnoval/a méně času rodině, přátelům nebo přípravou do školy, než by bylo vhodné

Takto formulované otázky jsou srozumitelné i pro laiky a umožňují rychlé zmapování toho, zda internet začíná negativně zasahovat do běžného fungování – například školní docházky, rodinných vztahů či denního režimu. EIU tak představuje vhodný nástroj pro včasný záchyt rizikového chování a podporu preventivních opatření.

Případnou alternativou screeningového nástroje může být i Compulsive Internet Use Scale (CIUS), který vznikl roku 2009 (Meerkerk et al., 2009). V původní verzi měla škála 14 položek, záhy však vyšly i zkrácené verze (např. CIUS-7 či CIUS-9), které si zachovaly silné psychometrické vlastnosti. CIUS je oblíbený zejména pro svou jednoduchost, časovou nenáročnost a vysokou vnitřní konzistenci i validitu napříč kulturami. Nedávno proběhla také validizace zkrácené škály (CIUS-S) na populaci španělských adolescentů s velmi dobrými ukazateli validity i reliability (Pérez‐Sáenz et al., 2023) Zároveň proběhla standardizace všech verzí do několika jazyků například španělštiny, arabštiny či polštiny s velmi dobrou reliabilitou i validitou a slibnými výsledky napříč kulturními prostředími (Lopez-Fernandez et al., 2019). Česká standardizace však zatím provedena nebyla. Pro konkrétní metody určené ke screeningu či diagnostice specifických forem užívání internetu (např. hraní digitálních her, gamblingu apod.) viz samostatné kapitoly.

Prevence

Většina dosavadního výzkumu se zaměřovala na léčebné intervence u již rozvinutých forem návykových poruch, zejména v oblasti online hraní digitálních či hazardních her, zatímco preventivním strategiím byla dosud věnována jen minimální pozornost. Zlepšení včasného odhalování rizikového chování na internetu je však klíčová pro prevenci negativních důsledků dlouhodobého PUI a snížení incidence PUI. Předpokládá se, že poskytnutí edukace dospívajícím a jejich pečujícím osobám o povaze a funkci příznaků PUI může pomoci vést otevřenou a nekonfliktní komunikaci, čímž by se u zranitelných adolescentů mohlo předejít rozvoji či udržování problematického užívání internetu a podpořit zdravější způsoby online chování (Liu et al., 2022). Na rizikové skupiny by se zároveň měly zaměřovat specifické preventivní intervence (Vondráčková & Gabrhelík, 2016). Zároveň autoři zmiňují nutnost sbírat transparentně data o účinnosti těchto intervencí a její následné vylepšování a implementaci.

Tři úrovně prevence

Včasná detekce PUI by ideálně měla probíhat na několika úrovních – národní, komunitní a individuální (Lopez-Fernandez & Kuss, 2020). Na národní úrovni by jednotné používání ověřených screeningových nástrojů umožnilo přesněji identifikovat oblasti s vyšším výskytem problémového chování a cíleně zde zavádět preventivní a podpůrné programy. Součástí tohoto přístupu by mělo být i šíření aktuálních vědeckých poznatků a vytvoření přehledných informačních platforem, které by obsahovaly kvalitní zdroje, kontakty na odborníky a nástroje k sebehodnocení či screeningu PUI (Fineberg et al., 2022). Zásadní roli zde hraje i vzdělávání profesionálů ve zdravotnických a pomáhajících pozicích, kteří mohou problém včas rozpoznat a motivovat klienty k vyhledání pomoci.

Edukace je však klíčová nejen u zdravotnického personálu, ale také ve školním prostředí, ať už skrz školení učitelů, tak přímým vzděláváním žáků proškolenými odborníky. Poskytováním informací o varovných signálech, projevech a rizicích spojených s PUI můžeme dětem i pedagogům pomoci nejen včas identifikovat jedince ohrožené či již trpící PUI, ale také těmto problémům aktivně předcházet. Na komunitní úrovni je tedy klíčové zapojit školy, rodiny a sociální prostředí dětí, aby bylo možné včas identifikovat rizikové faktory a poskytovat edukaci skrz ověřené vzdělávací programy všem osobám, které jsou v blízkém kontaktu s dětmi a dospívajícími.

Na individuální úrovni pak mohou pomoci sebehodnoticí nástroje dostupné prostřednictvím online platforem či mobilních aplikací, doplněné o srozumitelné a věrohodné informace o rizicích spojených s PUI. V Českém prostředí to může být například projekt O2 digitální zdraví (digitalnizdravi.cz), kde může člověk nalézt důležité informace o používání digitálních technologií i se sám otestovat a zjistit, jak na tom s užíváním internetu je. Zapojení veřejných institucí na sociálních sítích, ale i spolupráce s influencery nebo vědeckými komunikátory může navíc napomoci k efektivnímu šíření informací a destigmatizaci tohoto problému.

Prevence PUI v širším socio-politickém a digitálním kontextu

S ohledem na dynamický rozvoj digitálních technologií, jejich všudypřítomnost a zvýšenou zranitelnost dětí a dospívajících je prevence PUI neoddělitelně spjata také s širšími systémovými opatřeními. Efektivní prevence by proto neměla být omezena pouze na individuální nebo školní úroveň, ale měla by zahrnovat i změny v oblasti zdravotní, sociální a digitální politiky (Fineberg et al., 2024). Klíčovou roli hraje rozvoj kvalitních programů digitální gramotnosti, které nesměřují pouze k technickým dovednostem, ale podporují také kritické myšlení, schopnost seberegulace a uvědomění si vlastních hranic v online prostoru.

Prevence PUI rovněž vyžaduje dialog mezi hlavními aktéry – státními institucemi, školami, zdravotnickým sektorem, rodiči i samotnými technologickými společnostmi. Stále častěji se poukazuje na nutnost posílení odpovědnosti digitálních platforem, včetně zavádění věkově přiměřeného designu, transparentních pravidel a mechanismů, které snižují riziko nadměrného užívání (např. omezení možnosti nekonečného scrollování, notifikačních systémů či dalších manipulačních prvků podporujících setrvávání online). Některé regulační iniciativy již byly zahájeny, například v rámci evropské legislativy, nicméně míra skutečné ochrany zranitelných uživatelů závisí především na důsledném prosazování těchto opatření a mezinárodně sdílených standardech.

Z dlouhodobého hlediska je zásadní potřeba koordinovaných a inkluzivních preventivních strategií, které zohledňují kulturní i socioekonomické rozdíly mezi jednotlivými populacemi. Klíčové je tedy i to, aby se preventivní programy dostaly mezi všechny ohrožené skupiny, tzn. i tam, kde k podobným programům často nebývá přístup. Bez dostatečné regulace totiž hrozí, že komerční zájmy technologických společností povedou ke zvýšení rizikovosti užívání internetu, přičemž nejzranitelnější skupiny populace zůstávají nejméně chráněné (Fineberg et al., 2024). Prevenci PUI bychom tak měli chápat nejen jako téma pro psychology, zdravotníky či pedagogy, ale jako komplexní společenská výzva vyžadující systematickou spolupráci napříč sektory.

Možnosti léčby problematického užívání internetu

Výzkum zaměřený na efektivní intervence PUI je v Česku i ve světě stále pouze v počátečním stádiu. Valná většina dosavadních studií v této oblasti se soustředí především na léčbu poruch hraní hazardních a digitálních her, přičemž intervence u ostatních specifických forem PUI či obecného PUI jsou podloženy jen malým množstvím studií. Zároveň je většina prováděna na dospělém vzorku, ohledně intervencí u dětí a mladistvých existuje studií ještě méně. V poslední době se však výzkum v této oblasti rozrůstá a začínají vznikat i přehledové studie například i o intervencích problematického sledování pornografie (Roza et al., 2024).

Hlavními přístupy k léčbě PUI jsou různé formy psychoterapie, v menší míře pak farmakoterapie. Zatím však neexistuje dostatek důkazů, které by ukazovaly, který z těchto přístupů je účinnější, nebo zda jejich kombinace přináší dodatečný přínos. Jako nejefektivnější forma psychoterapie se podle řady studií jeví kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která se zaměřuje především na přehodnocení zkreslených myšlenkových vzorců a podporu zdravějších způsobů chování (King et al., 2017). Účinná je u dospělých i dospívajících, a to jak ve formě individuální, tak skupinové (Szász-Janocha et al., 2021), přičemž může probíhat osobně i online. U adolescentů se osvědčila také rodinná a školní skupinová KBT (Nielsen et al., 2021). Existují důkazy o tom, že KBT pomáhá ve snížení příznaků u již rizikových jedinců, není však potvrzeno, že by snižovali výskyt nových případů (Fineberg et al., 2022), co se však týče krátkodobých výsledků terapie zaměřených na snížení symptomů PUI, KBT se podle výzkumu jeví jako nejlepší volba. KBT ale rozhodně není jediným psychoterapeutickým přístupem, u kterého se objevují slibné výsledky. Jako efektivní intervence byly navíc identifikovány i terapie zaměřená na emoce, dialekticko-behaviorální terapie, rodinná terapie či muzikoterapie (Carvalho et al., 2025).

Druhým přístupem léčby PUI je farmakoterapie. Zde je počet studií podstatně nižší, většina z nich navíc disponuje malým vzorkem, nepřítomností kontrolních skupin a nekonzistentností v měřících nástrojích a definicích PUI. Studie však naznačují, že antidepresanty (např. escilatopram) a stimulanty (methylfenidát) mohou mít pozitivní vliv na léčbu PUI (Dell’Osso et al., 2008; Han et al., 2009). Většinou se však výzkum účinnosti psychofarmak na léčbu PUI zaměřuje pouze na léčbu komorbid (tzn. například depresivity či úzkostí spojených s výskytem PUI). Proto zatím nelze s jistotou uvést žádnou farmakoterapii s prokázanou účinností přímo pro PUI, ačkoli současné poznatky mohou naznačovat účinnost možných přístupů pro případy, kdy se PUI vyskytuje spolu s jinými poruchami.

Za slibný směr v léčbě PUI se považují i metody neinvazivní neurostimulace, jako je transkraniální magnetická stimulace (TMS) či transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS). Tyto techniky ovlivňují činnost mozkové kůry a mohou zlepšovat inhibiční kontrolu, regulaci emocí a zvládání bažení. Zejména tDCS je poměrně bezpečná, cenově dostupná a snadno aplikovatelná metoda, která může být využitelná i ve větším měřítku (Mareš et al., 2019). Dosavadní výzkumy sice ukazují pozitivní výsledky, zejména u poruchy hraní digitálních her (Cuppone et al., 2021), avšak k potvrzení její účinnosti při léčbě PUI je zapotřebí více klinických studií.

Závěrem je důležité zdůraznit, že neexistuje jediná forma léčby na problematické užívání internetu, která by fungovala ve všech případech – terapie musí být individualizovaná podle konkrétní formy PUI, věku klienta, přítomných komorbidit a jeho motivace k léčbě. Prakticky to znamená volit přístup (individuální či skupinová psychoterapie, farmakoterapie, neurostimulace nebo kombinace) na míru a upravovat délku a intenzitu intervence podle potřeby. Personalizace zvyšuje šanci na dokončení léčby a dlouhodobý efekt (Li et al., 2024) – u části klientů postačí kratší strukturované programy, jiní budou potřebovat hlubší, vztahově orientované či multimodální přístupy. U mladistvých je navíc klíčové zapojení rodiny a školy. Vzhledem k omezenosti důkazů by však odborníci měli k výsledkům přistupovat opatrně a průběžně hodnotit a upravovat léčbu na základě individuální reakce klienta.

Reference

Alimoradi, Z., Lin, C. Y., Broström, A., Bülow, P. H., Bajalan, Z., Griffiths, M. D., ... & Pakpour, A. H. (2019). Internet addiction and sleep problems: A systematic review and meta-analysis. Sleep medicine reviews, 47, 51-61. https://doi.org/10.1016/j.smrv.2019.06.004

American Academy of Pediatrics. (2021). Beyond screen time: a parent’s guide to media use. Pediatric Patient Education.

Augner, C., Vlasak, T., & Barth, A. (2023). The relationship between problematic internet use and attention deficit, hyperactivity and impulsivity: A meta-analysis. Journal of Psychiatric Research, 168, 1-12. https://doi.org/10.1016/j.jpsychires.2023.10.032

Ballou, N., Hakman, T., Vuorre, M., Magnusson, K., & Przybylski, A. K. (2025). How Do Video Games Affect Mental Health? A Narrative Review of 13 Proposed Mechanisms. Technology, Mind, and Behavior, 6(2). https://doi.org/10.1037/tmb0000152

Baloğlu, M., Şahin, R., & Arpaci, I. (2020). A review of recent research in problematic internet use: gender and cultural differences. Current Opinion in Psychology, 36, 124-129. https://doi.org/10.1016/j.copsyc.2020.05.008

Blinka, L., Šablatúrová, N., Ševčíková, A., & Husarova, D. (2020). Social constraints associated with excessive internet use in adolescents: the role of family, school, peers, and neighbourhood. International journal of public health, 65(8), 1279-1287. https://doi.org/10.1007/s00038-020-01462-8

Blinka, L., Škařupová, K., Ševčíková, A., Wölfling, K., Müller, K. W., & Dreier, M. (2015). Excessive internet use in European adolescents: What determines differences in severity?. International journal of public health, 60(2), 249-256. https://doi.org/10.1007/s00038-014-0635-x

Brand, M., Rumpf, H., Demetrovics, Z., Müller, A., Stark, R., King, D. L., Goudriaan, A. E., Mann, K., Trotzke, P., Fineberg, N. A., Chamberlain, S. R., Kraus, S. W., Wegmann, E., Billieux, J., & Potenza, M. N. (2022). Which conditions should be considered as disorders in the International Classification of Diseases (ICD-11) designation of “other specified disorders due to addictive behaviors”?. Journal of Behavioral Addictions, 11(2), 150-159. https://doi.org/10.1556/2006.2020.00035

Brand, M., Young, K. S., Laier, C., Wölfling, K., & Potenza, M. N. (2016). Integrating psychological and neurobiological considerations regarding the development and maintenance of specific Internet-use disorders: An Interaction of Person-Affect-Cognition-Execution (I-PACE) model. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 71, 252-266. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2016.08.033

Broman, N., & Hakansson, A. (2018). Problematic gaming and internet use but not gambling may be overrepresented in sexual minorities–a pilot population web survey study. Frontiers in Psychology, 9, 2184. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2018.02184

Carvalho, I. P., Dores, A. R., Cataldo, I., Catalani, V., Pellegrini, L., Prevete, E., Hall, N., Zandonai, T., Roman-Urrestarazu, A., Burkauskas, J., Carollo, A., Esposito, G., M. Menchon, J., Rumpf, H., Demetrovics, Z., & Corazza, O. (2025). Forms of interventions for problematic usage of the internet: A scoping review. Journal of Behavioral Addictions, 14(3), 1159-1198. https://doi.org/10.1556/2006.2025.00058

Cuppone, D., Gómez Pérez, L. J., Cardullo, S., Cellini, N., Sarlo, M., Soldatesca, S., ... & Gallimberti, L. (2021). The role of repetitive transcranial magnetic stimulation (rTMS) in the treatment of behavioral addictions: Two case reports and review of the literature. Journal of Behavioral Addictions, 10(2), 361-370. https://doi.org/10.1556/2006.2021.00032

Dell’Osso, B., Hadley, S., Allen, A., Baker, B., Chaplin, W. F., & Hollander, E. (2008). Escitalopram in the treatment of impulsive-compulsive internet usage disorder: an open-label trial followed by a double-blind discontinuation phase. Journal of clinical psychiatry, 69(3), 452. https://doi.org/10.4088/JCP.v69n0316

Fineberg, N. A., Menchón, J. M., Hall, N., Dell’Osso, B., Brand, M., Potenza, M. N., Chamberlain, S. R., Cirnigliaro, G., Lochner, C., Billieux, J., Demetrovics, Z., Rumpf, H. J., Müller, A., Castro-Calvo, J., Hollander, E., Burkauskas, J., Grünblatt, E., Walitza, S., Corazza, O., … Zohar, J. (2022). Advances in problematic usage of the internet research – A narrative review by experts from the European network for problematic usage of the internet. Comprehensive Psychiatry, 118, 152346. https://doi.org/10.1016/j.comppsych.2022.152346

Fineberg, N. A., Grant, D., Demetrovics, Z., Brand, M., Burkauskas, J., Corazza, O., Gansner, M., Gentile, D. A., Gjoneska, B., Griffiths, M. D., Király, O., Potenza, M. N., & Weinstein, A. M. (2024). Problematic Internet Use: A General Perspective. In Handbook of Children and Screens (pp. 179–185). Springer Nature Switzerland. https://doi.org/10.1007/978-3-031-69362-5_25

Frost, D. M., & Meyer, I. H. (2023). Minority stress theory: Application, critique, and continued relevance. Current opinion in psychology, 51, 101579. https://doi.org/10.1016/j.copsyc.2023.101579

Ghiaccio, R., Passaro, A., Stasolla, F., Martini, E., De Fortuna, A. M., & De Luca Picione, R. (2025). Exploring the Association Between Problematic Internet Use, Internet Gaming Disorder in Adolescents with ADHD: A Scoping Review. International Journal of Environmental Research and Public Health, 22(4), 496. https://doi.org/10.3390/ijerph22040496

Godard, R., & Holtzman, S. (2024). Are active and passive social media use related to mental health, wellbeing, and social support outcomes? A meta-analysis of 141 studies. Journal of Computer-Mediated Communication, 29(1), zmad055. https://doi.org/10.1093/jcmc/zmad055

Greenberg, N. R., Hoff, R. A., Krishnan-Sarin, S., & Potenza, M. N. (2022). Difficulties in impulse control in adolescents with problematic use of the internet and self-injurious behaviors. Psychiatry research, 317, 114919. https://doi.org/10.1016/j.psychres.2022.114919

Griffiths, M. (2005). A ‘components’ model of addiction within a biopsychosocial framework. Journal of Substance use, 10(4), 191-197. https://doi.org/10.1080/14659890500114359

Han, D. H., Lee, Y. S., Na, C., Ahn, J. Y., Chung, U. S., Daniels, M. A., ... & Renshaw, P. F. (2009). The effect of methylphenidate on Internet video game play in children with attention-deficit/hyperactivity disorder. Comprehensive psychiatry, 50(3), 251-256. https://doi.org/10.1016/j.comppsych.2008.08.011

Hidalgo-Fuentes, S., Martí-Vilar, M., & Ruiz-Ordoñez, Y. (2023). Problematic internet use and resilience: A systematic review and meta-analysis. Nursing Reports, 13(1), 337-350. https://doi.org/10.3390/nursrep13010032

Husarova, D., Blinka, L., Madarasova Geckova, A., Sirucek, J., van Dijk, J. P., & Reijneveld, S. A. (2018). Do sleeping habits mediate the association between time spent on digital devices and school problems in adolescence?. The European Journal of Public Health, 28(3), 463-468. https://doi.org/10.1093/eurpub/ckx198

Ioannidis, K., Taylor, C., Holt, L., Brown, K., Lochner, C., Fineberg, N. A., ... & Czabanowska, K. (2021). Problematic usage of the internet and eating disorder and related psychopathology: A multifaceted, systematic review and meta-analysis. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 125, 569-581. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2021.03.005

Ioannidis, K., Treder, M. S., Chamberlain, S. R., Kiraly, F., Redden, S. A., Stein, D. J., et al. (2018). Problematic internet use as an age-related multifaceted problem: Evidence from a two-site survey. Addictive Behaviors, 81, 157–166. https://doi.org/10.1016/j.addbeh.2018.02.017

Kardefelt-Winther, D., (2014). A conceptual and methodological critique of internet addiction research: towards a model of compensatory internet use. Comput. Human Behav. 31, 351–354, http://dx.doi.org/10.1016/j.chb.2013.10.059

King, D. L., Chamberlain, S. R., Carragher, N., Billieux, J., Stein, D., Mueller, K., ... & Delfabbro, P. H. (2020). Screening and assessment tools for gaming disorder: A comprehensive systematic review. Clinical psychology review, 77, 101831. https://doi.org/10.1016/j.cpr.2020.101831

King, D. L., Delfabbro, P. H., Wu, A. M., Doh, Y. Y., Kuss, D. J., Pallesen, S., ... & Sakuma, H. (2017). Treatment of Internet gaming disorder: An international systematic review and CONSORT evaluation. Clinical psychology review, 54, 123-133. https://doi.org/10.1016/j.cpr.2017.04.002

Kircaburun, K., & Griffiths, M. D. (2018). The dark side of internet: Preliminary evidence for the associations of dark personality traits with specific online activities and problematic internet use. Journal of behavioral addictions, 7(4), 993-1003. https://doi.org/10.1556/2006.7.2018.109

Koronczai, B., Kökönyei, G., Griffiths, M. D., & Demetrovics, Z. (2019). The relationship between personality traits, psychopathological symptoms, and problematic internet use: A complex mediation model. Journal of medical Internet research, 21(4), e11837. https://doi.org/10.2196/11837

Kuperczko, D., Kenyeres, P., Darnai, G., Kovacs, N., & Janszky, J. (2022). Sudden gamer death: Non-violent death cases linked to playing video games. BMC Psychiatry, 22(1), Article 824. https://doi.org/10.1186/s12888-022-04373-5

Li, W., Gleeson, J., Fraser, M. I., Ciarrochi, J., Hofmann, S. G., Hayes, S. C., & Sahdra, B. (2024). The efficacy of personalized psychological interventions in adolescents: a scoping review and meta-analysis. Frontiers in Psychology, 15, 1470817. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2024.1470817

Li, X., Ding, Y., Bai, X., & Liu, L. (2022). Associations between parental mediation and adolescents' internet addiction: The role of parent–child relationship and adolescents' grades. Frontiers in psychology, 13, 1061631. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2022.1061631

Lissak, G. (2018). Adverse physiological and psychological effects of screen time on children and adolescents: Literature review and case study. Environmental research, 164, 149-157. https://doi.org/10.1016/j.envres.2018.01.015

Liu, S., Xu, B., Zhang, D., Tian, Y., & Wu, X. (2022). Core symptoms and symptom relationships of problematic internet use across early, middle, and late adolescence: A network analysis. Computers in Human Behavior, 128, 107090. https://doi.org/10.1016/j.chb.2021.107090

Lopez-Fernandez, O., Griffiths, M. D., Kuss, D. J., Dawes, C., Pontes, H. M., Justice, L., ... & Billieux, J. (2019). Cross-cultural validation of the Compulsive Internet Use Scale in four forms and eight languages. Cyberpsychology, Behavior, and Social Networking, 22(7), 451-464. https://doi.org/10.1089/cyber.2018.0731

Lopez-Fernandez, O., & Kuss, D. J. (2020). Preventing harmful internet use-related addiction problems in Europe: A literature review and policy options. International journal of environmental research and public health, 17(11), 3797. https://doi.org/10.3390/ijerph17113797

Lorains, F. K., Cowlishaw, S., & Thomas, S. A. (2011). Prevalence of comorbid disorders in problem and pathological gambling: Systematic review and meta‐analysis of population surveys. Addiction, 106(3), 490-498. https://doi.org/10.1111/j.1360-0443.2010.03300.x

Mallawaarachchi, S., Burley, J., Mavilidi, M., Howard, S. J., Straker, L., Kervin, L., ... & Cliff, D. (2024). Early childhood screen use contexts and cognitive and psychosocial outcomes: a systematic review and meta-analysis. JAMA pediatrics. https://doi.org/10.1001/jamapediatrics.2024.2620

Männikkö, N., Ruotsalainen, H., Miettunen, J., Pontes, H. M., & Kääriäinen, M. (2020). Problematic gaming behaviour and health-related outcomes: A systematic review and meta-analysis. Journal of health psychology, 25(1), 67-81. https://doi.org/10.1177/1359105317740414

Marchant, A., Hawton, K., Stewart, A., Montgomery, P., Singaravelu, V., Lloyd, K., ... & John, A. (2017). A systematic review of the relationship between internet use, self-harm and suicidal behaviour in young people: The good, the bad and the unknown. PloS one, 12(8), e0181722. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0181722

Mareš, T., Albrecht, J., Buday, J., Čerešňáková, S., Raboch, J., & Anders, M. (2019). Praktické užití a indikace transkraniální stimulace stejnosměrným proudem. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 82(1), 37-47. https://doi.org/10.14735/amcsnn201937

Meerkerk, G. J., Van Den Eijnden, R. J., Vermulst, A. A., & Garretsen, H. F. (2009). The compulsive internet use scale (CIUS): some psychometric properties. Cyberpsychology & behavior, 12(1), 1-6. https://doi.org/10.1089/cpb.2008.0181

Moon, S. J., Hwang, J. S., Kim, J. Y., Shin, A. L., Bae, S. M., & Kim, J. W. (2018). Psychometric Properties of the Internet Addiction Test: A Systematic Review and Meta-Analysis. Cyberpsychology, Behavior, And Social Networking, 21(8), 473-484. https://doi.org/10.1089/cyber.2018.0154

Murray, A., Koronczai, B., Király, O., Griffiths, M. D., Mannion, A., Leader, G., & Demetrovics, Z. (2022). Autism, problematic internet use and gaming disorder: A systematic review. Review Journal of Autism and Developmental Disorders, 9(1), 120-140. https://doi.org/10.1007/s40489-021-00243-0

Nielsen, P., Christensen, M., Henderson, C., Liddle, H. A., Croquette-Krokar, M., Favez, N., & Rigter, H. (2021). Multidimensional family therapy reduces problematic gaming in adolescents: A randomised controlled trial. Journal of behavioral addictions, 10(2), 234-243. https://doi.org/10.1556/2006.2021.00022

Nielsen, P., Favez, N., & Rigter, H. (2020). Parental and family factors associated with problematic gaming and problematic internet use in adolescents: A systematic literature review. Current Addiction Reports, 7(3), 365-386. https://doi.org/10.1007/s40429-020-00320-0

Oberle, E., Ji, X. R., Kerai, S., Guhn, M., Schonert-Reichl, K. A., & Gadermann, A. M. (2020). Screen time and extracurricular activities as risk and protective factors for mental health in adolescence: A population-level study. Preventive medicine, 141, 106291. https://doi.org/10.1016/j.ypmed.2020.106291

Oswald, T. K., Rumbold, A. R., Kedzior, S. G., & Moore, V. M. (2020). Psychological impacts of “screen time” and “green time” for children and adolescents: A systematic scoping review. PloS one, 15(9), e0237725. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0237725

Pan, Y.-C., Chiu, Y.-C., & Lin, Y.-H. (2020). Systematic review and meta-analysis of epidemiology of internet addiction. Neuroscience and Biobehavioral Reviews, 118, 612–622. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2020.08.013

Pérez‐Sáenz, J., Ortuño‐Sierra, J., Pérez‐Albéniz, A., Mason, O., & Fonseca‐Pedrero, E. (2023). Problematic Internet Use in adolescents: New psychometric evidence for the Spanish short form of the Compulsive Internet Use Scale. Brain and behavior, 13(9), e3133. https://doi.org/10.1002/brb3.3133

Petry, N. M., & O'Brien, C. P. (2013). Internet gaming disorder and the DSM-5. Addiction, 108(7). https://doi.org/10.1111/add.12162

Rücker, J., Akre, C., Berchtold, A., & Suris, J. C. (2015). Problematic Internet use is associated with substance use in young adolescents. Acta paediatrica, 104(5), 504-507. https://doi.org/10.1111/apa.12971

Roza, T. H., Noronha, L. T., Shintani, A. O., Massuda, R., Lobato, M. I. R., Kessler, F. H. P., & Passos, I. C. (2024). Treatment approaches for problematic pornography use: A systematic review. Archives of Sexual Behavior, 53(2), 645-672. https://doi.org/10.1007/s10508-023-02699-z

Stevens, M. W., Dorstyn, D., Delfabbro, P. H., & King, D. L. (2021). Global prevalence of gaming disorder: A systematic review and meta-analysis. Australian & New Zealand Journal of Psychiatry, 55(6), 553-568. https://doi.org/10.1177/0004867420962851

Szász-Janocha, C., Vonderlin, E., & Lindenberg, K. (2021). Treatment outcomes of a CBT-based group intervention for adolescents with Internet use disorders. Journal of Behavioral Addictions, 9(4), 978-989. https://doi.org/10.1556/2006.2020.00089

Škařupová, K., Ólafsson, K., & Blinka, L. (2015). Excessive internet use and its association with negative experiences: quasi-validation of a short scale in 25 European countries. Computers in Human Behavior, 53, 118-123. https://doi.org/10.1016/j.chb.2015.06.047

Tiego, J., Lochner, C., Ioannidis, K., Brand, M., Stein, D. J., Yücel, M., Grant, J. E., & Chamberlain, S. R. (2021). Measurement of the problematic usage of the Internet unidimensional quasitrait continuum with item response theory. Psychological Assessment, 33(7), 652–671. https://doi.org/10.1037/pas0000870

Vondráčková, P., & Gabrhelík, R. (2016). Prevention of Internet addiction: A systematic review. Journal of behavioral addictions, 5(4), 568-579. https://doi.org/10.1556/2006.5.2016.085

Young, K. S. (1998). Caught in the net: How to recognize the signs of internet addiction—and a winning strategy for recovery. Wiley.

Zhou, Y., Li, D., Li, X., Wang, Y., & Zhao, L. (2017). Big five personality and adolescent Internet addiction: The mediating role of coping style. Addictive behaviors, 64, 42-48. https://doi.org/10.1016/j.addbeh.2016.08.009

Zvolský, M., Linda, J., Těšitelová, V., Dušek, L., Daňková, Š., Hanušová, K., Krejčová, D., & Voborník, J. (2024). Implementační plán zavedení MKN-11 v ČR.