Sociální sítě se v posledním desetiletí staly neoddělitelnou součástí života dětí a dospívajících, přičemž plní nejen funkci komunikační, ale zásadně se podílejí na procesu socializace a utváření vlastní identity (Avci et al., 2024). Mobilní telefony a online připojení jsou v dnešní společnosti standardem a jejich využívání přináší řadu benefitů, od udržování sociálních vazeb přes zábavu až po přístup k informacím (Anderson et al., 2022).
Podstatou atraktivity sociálních sítí jsou však specifické mechanismy designu, které mohou vést k nadměrnému až patologickému užívání. Aplikace využívají všudypřítomné notifikace nebo variabilní systém odměn. Tyto prvky aktivují v mozku systém odměn a vyvolávají vyplavení dopaminu (Kazmi et al. 2025), což je neurofyziologický proces podobný mechanismům u závislosti na psychoaktivních látkách a dalších návykových poruchách (Solinas et al., 2018).
Se snahami vymezit hranici mezi tím, kdy je užívání sociálních sítí funkčním nástrojem a kdy se jedná o ohrožující chování, se v odborné literatuře setkáváme stále častěji. Na rozdíl od jiných návykových poruch, jako je gaming nebo gambling, zatím v mezinárodních klasifikacích, jako je MKN-11 nebo DSM-5, poruchu používání sociálních sítí nenalezneme. V klinické praxi i výzkumu se proto nejčastěji operuje s termínem problematické používání sociálních sítí případně problematické používání internetu. To je definováno nikoliv pouze časem stráveným online, ale především přítomností negativních dopadů na fungování jedince – zanedbáváním školních povinností, koníčků, spánku či konfliktů v rodině (Andreassen, 2015). Pro klinickou praxi je zásadní důsledně rozlišovat mezi intenzivním užíváním sociálních sítí, které se vyznačuje vysokou časovou dotací, a skutečným problematickým užíváním. Toto rozlišení je nezbytné k tomu, abychom se vyhnuli patologizaci běžného chování dospívajících (Montag et al., 2024).
Studie naznačují, že zatímco intenzivních uživatelů je v populaci významné množství, skupina skutečně ohrožených dětí, u nichž se projevují znaky potenciální návykové poruchy, je menší, ale setrvale roste. Data z reprezentativní studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children) z roku 2022 ukazují, že počet českých dětí ve věku 11-15 let s problematickým užíváním sociálních sítí vzrostl z 5 % v roce 2018 na 8,3 % v roce 2022 (Boniel-Nissim et al., 2023). Tento trend je alarmující zejména proto, že problémy se sítěmi jdou často ruku v ruce s dalšími aspekty životního stylu, jako jsou depresivní příznaky, konzumace energetických nápojů nebo problémy se spánkem.
Specifika online prostředí: Přínosy a rizika pro dospívající
Pro pochopení problematiky sociálních sítí je klíčové porozumět nejen technickým mechanismům, které aplikace využívají k udržení pozornosti, ale také psychologickým fenoménům, které z nich vyplývají. Tyto jevy jsou často vzájemně propojené a mohou zesilovat úzkostné či depresivní symptomy u predisponovaných jedinců.
Psychologické fenomény
FOMO (Fear of Missing Out)
Tento fenomén, poprvé popsaný v roce 2004 je definován jako „všudypřítomná obava, že ostatní prožívají obohacující zážitky, u kterých daný člověk chybí“. Jedná se o komplexní konstrukt zahrnující dva procesy: prvotní obavy toho, že člověku něco uniká a následované kompulzivním chováním s cílem udržet sociální spojení (Gupta & Sharma, 2021). V praxi funguje FOMO cyklicky: dospívající využívá sociální sítě ke zmírnění pocitů osamělosti, avšak jejich užívání tyto pocity ve skutečnosti zhoršuje, což vede k nutnosti se na sítě znovu vrátit (Gupta & Sharma, 2021). Tento stav je asociován s řadou negativních dopadů, včetně nedostatku spánku, emočního napětí, úzkosti, snížené životní kompetence a neschopnosti emoční kontroly (Gupta & Sharma, 2021). Nepřetržitý charakter online komunikace navíc vede k pocitům nedostatečnosti skrze neustálé srovnávání se s „upravenými životy“ ostatních.
Doomscrolling
Jde o nutkavé a nekonečné pročítání špatných zpráv na internetu, i když se kvůli nim člověk cítí hůř a hůř. Často vzniká začarovaný kruh: člověk doufá, že když získá více informací, bude mít situaci více pod kontrolou, ale výsledkem je jen větší pocit stresu a beznaděje (Harvard Health Publishing, 2024). V poslední době se však tento termín v hovorové řeči používá i v širším smyslu pro jakékoliv dlouhé a bezcílné scrollování, které člověka pohltí, i když obsah není nutně negativní.
Rizikové chování
Kyberšikana
Jedná se o úmyslné, opakované a nepřátelské chování realizované prostřednictvím informačních a komunikačních technologií.
Sexting
Sdílení sexuálně explicitních zpráv či fotografií. Ačkoliv je často vnímán jako součást partnerského chování, nese s sebou rizika úniku dat, kyberšikany a dopadů na duševní zdraví, zejména u mladších adolescentů.
Kybergrooming
Manipulativní proces, při kterém dospělí útočníci navazují důvěrný vztah s dětmi či dospívajícími s cílem je sexuálně nebo jinak zneužít. Predátoři v online prostoru často využívají falešné profily a sofistikované taktiky, aby oběť přiměli k rizikovému chování.
Problematický obsah a komunity
Body image (Pro-ana, Fitspiration/Thinspiration)
Sociální sítě jsou prostředím, kde dochází k šíření trendů zaměřených na tělesný vzhled, často označovaných jako thinspiration (propagace extrémní štíhlosti) či fitspiration (propagace atletické, vysportované, či svalnaté postavy). Ačkoliv se obsah typu fitspiration často prezentuje jako motivace ke zdravému životnímu stylu, expozice těmto nereálným ideálům je často ale spojena s nespokojeností s vlastním tělem anebo úzkostí ze vzhledu. Extrémní zaměření na tělesnou image, které je těmito komunitami posilováno, je asociováno s rizikem rozvoje tělesné dysmorfie, poruch příjmu potravy nebo obsedantního zaměření na zdravou stravu tzv. ortorexie (Cataldo et al., 2022).
Radikalizace a nenávistné skupiny
Algoritmy sociálních sítí a mechanismus doporučování obsahu mohou dospívající vystavit nevhodnému grafickému materiálu nebo skupinám šířícím nenávistné ideologie, s takovými vlivy se dospívající mohou setkat i v různých hráčských komunitách. Do této kategorie spadá expozice toxickému obsahu, který může zahrnovat mizogynní komunity (tzv. manosféra) či skupiny podporující násilí. Kontakt s tímto materiálem může u dospívajících vyvolávat psychický distres, pocity nejistoty a tlaku na konformitu s pokřivenými sociálními normami, což negativně ovlivňuje jejich stále se vyvíjející sociální vnímání a může vést k nenávisti k jiným skupinám (ženám, menšinám apod.)
Nebezpečné výzvy tzv. challenge
Specifickým rizikem jsou internetové výzvy, které motivují uživatele k napodobování určitého chování. Zatímco některé mohou být nezávadné, jiné představují přímé ohrožení zdraví a života. Problematická je zejména expozice a participace na výzvách, které normalizují nebo přímo podněcují k sebepoškozování či riskantním fyzickým aktivitám. Dospívající se do nich často zapojují pod vlivem sociálního tlaku, touhy po uznání v online komunitě nebo touhy po virálu (Montag et al., 2024).
Benefity používání sociálních sítí
Ačkoliv je diskurs často zaměřen na rizika, sociální sítě plní v životě dospívajících důležité vývojové funkce. Pokud je užívání pod kontrolou, nabízí digitální prostor příležitosti pro sociální napojení, seberealizaci i přístup k informacím.
Udržování sociálních vztahů
Pro dospívající jsou sítě klíčovým nástrojem pro udržování kontaktu s vrstevníky a rodinou, zejména s těmi, kteří žijí daleko. Umožňují okamžité sdílení zážitků a posilování vazeb v rámci již existujících přátelství. V některých případech mohou online interakce dokonce zmírňovat pocity osamělosti a poskytovat prostor pro sdílení emocí (Tartari, 2015).
Formování identity a seberealizace
Adolescence je obdobím hledání vlastní identity a sociální sítě k tomu poskytují unikátní prostor. Umožňují dospívajícím experimentovat se sebeprezentací, sdílet své názory a kreativní tvorbu nebo hledat komunity se stejnými zájmy. Tento aspekt je důležitý zejména pro marginalizované skupiny např. LGBTQ+ mládež, které zde mohou najít přijetí a podporu, která jim v reálném okolí může chybět (Tartari, 2015).
Přístup k informacím a vzdělávání
Sítě slouží jako významný zdroj informací, inspirace a učení. Dospívající je využívají k vyhledávání nových poznatků, sledování aktuálního dění nebo jako platformu pro občanskou angažovanost a participaci na komunitních aktivitách (Khan et al., 2024).
Zábava a relaxace
V neposlední řadě plní sítě funkci zábavní. Poskytují prostor pro relaxaci, odreagování a zlepšení nálady skrze konzumaci zábavného obsahu. Pokud je tato funkce využívána s mírou, může sloužit jako efektivní nástroj pro krátkodobé uvolnění stresu (Khan et al., 2024).
Diagnóza a její kritéria
V současné klinické praxi narážíme na skutečnost, že problematické používání sociálních sítí (PUSM – Problematic Use of Social Media) není dosud formálně uznáno jako samostatná diagnostická jednotka v klasifikačních systémech DSM-5 ani v nejnovější MKN-11. Obecně je tento fenomén definován jako nadměrné používání platforem sociálních médií, které vede k nepříznivým důsledkům v osobním, profesním či sociálním fungování jedince a je spojeno s funkčním postižením.
Nejrozšířenější diagnostický přístup v současném výzkumu vychází z tzv. komponentového modelu závislosti (Griffiths, 2005), který předpokládá, že látkové i nelátkové závislosti sdílejí shodné symptomy (význačnost, toleranci, změny nálad, abstinenční příznaky, relaps a negativní důsledky).
Kritickým bodem pro diagnostickou rozvahu v ordinaci je riziko nadměrné patologizace běžného chování dospívajících. Novější poznatky naznačují, že některá tradiční kritéria závislosti, zejména tolerance a nadměrné zaujetí, nemusí u sociálních sítí nutně indikovat patologii (Cataldo et al., 2022). Diagnostický fokus by se navíc neměl omezovat na kvantitu času stráveného online, která může být zavádějící, ale měl by se přesunout na kvalitu užívání a přítomnost skutečného funkčního postižení či distresu. Pro odlišení vášnivého uživatele od pacienta vyžadujícího péči je rozhodující, zda chování negativně zasahuje do každodenního fungování.
Měřící a screeningové nástroje
Vzhledem k absenci oficiální diagnostické jednotky v mezinárodních klasifikacích neexistuje v současnosti ani jeden univerzálně přijímaný „zlatý standard“ pro diagnostiku problematického užívání sociálních sítí. S nárůstem výzkumu v této oblasti však bylo vyvinuto velké množství screeningových nástrojů, které vycházejí z různých teoretických rámců. Je vhodné znát ty nejrozšířenější, ale zároveň je nutné rozumět jejich limitům, aby nedocházelo k chybné interpretaci vysokého skóre jako jasné indikace návykové poruchy.
Vůbec nejrozšířenějším nástrojem ve výzkumu i praxi je Bergen Social Media Addiction Scale (BSMAS;Andreassen et al., 2017). Jedná se o stručnou škálu sestávající ze šesti položek, která vychází z komponentového modelu závislosti. Každá položka odpovídá jednomu z jádrových příznaků závislosti: nadměrné zaujetí, změně nálady, toleranci, syndromu z odnětí či abstinenčním příznakům, konfliktům a relapsu. Ačkoliv je tento nástroj oblíbený pro svou krátkost a srozumitelnost, novější analýzy upozorňují na jeho limity. Ukazuje se, že některá kritéria přejatá z komponentního modelu závislostí, zejména tolerance a preokupace, nemusí u sociálních sítí spolehlivě rozlišovat mezi patologií a "pouhým" vysokým zaujetím (Cataldo et al., 2022). Existuje tak riziko, že použití tohoto nástroje může vést k patologizaci chování, které je sice intenzivní, ale nikoliv nutně škodlivé v klinickém smyslu slova.
Podobně je na tom, co se nadhodnocování patologie týká, i další široce používaný nástroj, Social Media Disorder Scale (SMDS; Van Den Eijnden et al., 2016). Ten byl vyvinut na základě devíti kritérií stanovených pro diagnostiku poruchy hraní internetových her (Internet Gaming Disorder) dle DSM-5. Tento nástroj zkoumá přítomnost symptomů jako je únik, podvádění (lhaní o čase stráveném online), vytěsnění jiných aktivit či konflikty s okolím. Ve srovnání s BSMAS vykazuje SMDS v mezinárodních studiích lepší psychometrické vlastnosti a vyšší mezikulturní validitu, což z ní činí vhodný nástroj pro zachycení strukturálních znaků poruchy napříč různými populacemi dospívajících (Boer, Van Den Eijnden, et al., 2021). Tato verze byla také přeložena a validizována v ČR (Šablatúrová et al., 2022).
Dotazník Social Media Disorder Scale
Instrukce: U následujících otázek prosím odpovídejte ANO/NE. Přistihl/a jste se v průběhu posledního roku při tom, že…
1. …jste pravidelně nezvládal/a myslet na nic jiného než na moment, kdy budete moct zase jít na sociální sítě?
2. …jste se pravidelně cítil/a nespokojený/á, protože jste chtěl/a trávit více času na sociálních sítích?
3. …jste se často cítil/a špatně ve chvílích, kdy jste nemohl/a použít sociální sítě?
4. …jste se snažil/a trávit méně času na sociálních sítích, ale nevyšlo vám to?
5. …jste pravidelně zanedbával/a ostatní aktivity (např. vaše koníčky, sportování), protože jste chtěl/a být na sociálních sítích?
6. …jste se pravidelně hádal/a s dalšími lidmi kvůli vašemu užívání sociálních sítí?
7. …jste pravidelně lhal/a svým rodičům nebo přátelům ohledně vámi stráveného času na sociálních sítích?
8. …jste často užíval/a sociální sítě za účelem úniku před negativními pocity?
9. …jste měl/a vážný konflikt s vašimi rodiči nebo sourozenci kvůli vašemu užívání sociálních sítí?
Relevantní škála je také Generalized Problematic Internet Use Scale 2 (GPIUS-2; Caplan, 2010), která byla adaptována i pro sociální sítě. Na rozdíl od předchozích nástrojů se nezaměřuje pouze na symptomy závislosti, ale zkoumá i maladaptivní kognice, konkrétně preferenci online sociální interakce a využívání sítí k regulaci nálady. Tento nástroj může být užitečný v tom, že pomáhá odhalit motivaci dospívajícího – tedy zda sítě využívá primárně proto, že se v online světě cítí bezpečněji a kompetentněji než v realitě, což je často spojeno s psychosociálními problémy. Tento test ale nebyl do češtiny přeložen.
Při používání jakéhokoliv screeningového nástroje v ordinaci je nezbytné mít na paměti, že mnoho položek v těchto dotaznících nedokáže dostatečně citlivě rozlišit mezi „intenzivním a zdravým“ zapojením a „intenzivním a dysfunkčním“ užíváním. Vysoké skóre v dotazníku by proto nemělo být automaticky považováno za diagnózu, ale spíše za indikátor k podrobnějšímu rozhovoru. Pozornost by se měla soustředit primárně na položky indikující konflikt (narušení vztahů a povinností) a ztrátu kontroly, které jsou pro klinickou závažnost stavu určující více než samotná časová dotace nebo silné zaujetí.
Rizikové a protektivní faktory
Profily uživatelů a rizikové faktory
Při klinickém posuzování je nutné opustit zjednodušující pohled, že čas strávený online se automaticky rovná závislosti. Longitudinální data u dospívajících (12–16 let) ukazují, že frekvence užívání a problematické symptomy se nemusí vyvíjet souběžně. Na základě toho lze identifikovat čtyři specifické profily uživatelů (Boer et al., 2021):
- Normativní intenzivní uživatelé: Nejpočetnější skupina, která vykazuje vysokou frekvenci užívání, ale absenci problematických symptomů. Jde o sociálně zdatné dospívající, u nichž je online komunikace přirozenou součástí života, nikoliv patologií.
- Rizikoví uživatelé s vysokou intenzitou: Vykazují vysokou frekvenci užívání a zároveň i vysokou míru dysfunkce. Tento profil je častější u dívek a studentů s horším prospěchem.
- Uživatelé se skrytým rizikem: Diagnosticky nejzrádnější skupina. Ačkoliv tráví na sítích pouze průměrný čas, vykazují vysokou míru závislostních symptomů. Jejich problém často pramení z nízkých sociálních kompetencí a nenaplněné potřeby kontaktu.
- Nízko angažovaní uživatelé: Skupina s nízkou frekvencí i minimem symptomů.
Zásadním zjištěním je vysoká stabilita těchto trajektorií. Pokud dospívající spadá do rizikové skupiny již na počátku adolescence, tedy kolem 12. roku věku, je vysoce pravděpodobné, že v ní setrvá po celou dobu dospívání (Boer et al., 2021).
Rizikové faktory rozvoje problematického užívání
Při hledání odpovědi na otázku, proč se u některých dospívajících rozvine rizikový profil, zatímco u jiných nikoliv, je třeba brát v úvahu, že evidence v této oblasti není zcela jednotná. Zatímco některé přehledové studie identifikují konkrétní rizikové faktory s poměrně vysokou jistotou, často vycházejí z menšího počtu studií. Naopak rozsáhlejší syntézy dat odhalují, že při zahrnutí více výzkumů jsou výsledky často nekonzistentní či smíšené. To naznačuje, že vliv jednotlivých faktorů může být silně závislý na kontextu, individuálních charakteristikách dospívajícího a souhry jednotlivých faktorů.
Z hlediska sociodemografických faktorů je výskyt problematického používání sociálních sítí u dívek. Vysvětlením může být u nich vyšší tendence k sociálnímu srovnávání a citlivosti na interpersonální vztahy (Boer et al., 2020; Boer et al., 2021; Shoshani et al., 2024). V oblasti duševního zdraví panuje poměrně silná shoda na obousměrném vztahu mezi psychickými potížemi a PSMU (viz Pazdur et al., 2025). Existující symptomy deprese, úzkosti a sociální fobie představují významný prediktor pro budoucí rozvoj problémů a zároveň užívání sociálních sítí vede ke zhoršení těchto symptomů. Dospívající s emočním distresem či potížemi s regulací emocí (např. alexithymie) se častěji uchylují k sociálním sítím jako k mechanismu zvládání (coping), čímž vzniká bludný kruh. S tím souvisí i riziková motivace k užívání, zejména pokud jde o únik před nudou, stresem nebo negativními emocemi (Pazdur et al., 2025).
Z hlediska osobnostních rysů se jako riziková jeví nižší sebekontrola a vyšší impulzivita. Ačkoliv některé studie spojují s PSMU specifické rysy jako narcismus, vyhledávání vzrušení, FOMO nebo negativní afekt (Poli et al., 2025; Boer et al., 2021; Pazdur et al., 205), tato zjištění vycházejí pouze z malého počtu výzkumů, a nelze je proto zatím považovat za robustní.
Svou roli hraje také rodinné prostředí. Nedostatek podpory a časté konflikty s rodiči jsou rizikovými faktory (Pazdur et al., 2025). Závažným, byť nespecifickým faktorem, jsou traumatické zkušenosti z dětství, které obecně zvyšují zranitelnost vůči jakémukoliv rizikovému chování (Raney et al., 2023).
Protektivní faktory
Identifikace a posilování protektivních faktorů je v prevenci problematického užívání sociálních sítí stejně důležité jako redukce rizik. Výzkumy ukazují, že odolnost dospívajícího vůči digitálním návykovým poruchám významně zvyšují specifické osobnostní zdroje a kvalita rodinného prostředí.
Na úrovni jedince se jako nejsilnější protektivní mechanismus ukazuje vysoká míra seberegulace a sebekontroly (Pazdur et al., 2025). Schopnost regulovat své impulzy a emoce chrání dospívající před kompulzivním užíváním sítí i v situacích, kdy čelí stresu nebo nudě. Významnou roli hraje také celková psychická pohoda; dospívající s vyšším sebevědomím a životní spokojeností vykazují nižší tendenci hledat validaci a únik v online prostoru (Poli et al., 2025). V rodinném kontextu je klíčovým zjištěním, že ochranný efekt nemá ani tak striktní omezování technologií, jako spíše podporující výchovný styl (Pazdur et al., 2025; Poli et al., 2025). Výchova, která je vřelá, podporuje autonomii dospívajícího a nabízí otevřenou komunikaci, snižuje riziko rozvoje problémů výrazněji než výchova založená pouze na restrikcích. Protektivně působí také stabilní rodinné zázemí, konkrétně žití s oběma rodiči, a prosté trávení společného času s rodiči, které posiluje pocit sounáležitosti a snižuje potřebu saturovat sociální potřeby výhradně online (Poli et al., 2025).
Rizikové faktory na straně sociálních sítí
Při hledání příčin problematického užívání sociálních sítí je nezbytné posunout pozornost od individuálních charakteristik dospívajícího (např. slabá vůle) k samotné architektuře digitálního prostředí. Platformy totiž nejsou neutrálními nástroji, ale sofistikovanými systémy, jejichž základem je obchodní model často označovaný jako kapitalismus dohledu (Surveillance Capitalism; Zuboff, 2019). V tomto nastavení uživatelé za služby platí zejména svými daty a pozorností (Narayanan et al., 2020). Cílem platforem je proto udržet uživatele online co nejdéle, aby mohly shromáždit co nejvíce digitálních stop a prodat tento prostor inzerentům pro cílenou reklamu. Právě tato snaha o maximalizaci pozornosti vede k tomu, že aplikace jsou záměrně vytvářeny jako návykové, protože uživatel, který zůstane v aplikaci déle, vygeneruje více dat a shlédne více reklam (Montag & Elhai, 2023; Narayanan et al., 2020).
K dosažení těchto cílů využívají vývojáři tzv. temné vzorce (Dark patterns). Jedná se o prvky uživatelského rozhraní navržené tak, aby uživatele navedly k rozhodnutím, která by možná sami od sebe neučinili, nebo která nemusí být nutně v jejich nejlepším zájmu (Narayanan et al., 2020). Typickým příkladem je situace, kdy jsou uživatelé skrze matoucí design přiměni k souhlasu se sdílením citlivých osobních údajů, ačkoliv by při transparentní volbě takový souhlas neudělili. Data ukazují, že zatímco bez manipulativních prvků by souhlas se sledováním poskytlo méně než 1 % lidí, pod vlivem těchto vzorců tak činí většina (Utz et al., 2019). Tyto techniky nevznikly náhodou, ale jsou výsledkem spojení tří trendů: marketingových praktik z maloobchodu, poznatků behaviorální psychologie o lidském rozhodování a strategií technologických firem zaměřených na rychlý růst (Narayanan et al., 2020).
Klíčovou strategií v tomto procesu je využívání kognitivních zkreslení, kdy designéři cíleně zneužívají známé chyby v lidském úsudku, aby obešli racionální rozhodování uživatele (Narayanan et al., 2020). Mezi nejčastěji zneužívané heuristiky patří například sociální schválení, kdy je uživateli podsouváno chování ostatních jako norma (např. „tento produkt si právě prohlíží 7 lidí“), což vytváří umělý tlak na urychlené rozhodnutí (Narayanan et al., 2020). Další způsob, kterým sociální sítě udržují uživatele na sítích co nejdéle je funkce nekonečného scrollování. Tím, že dojde k odstranění přirozených „zastavovacích bodů“ a uživatel se nikdy nedostane na konec stránky, eliminuje se moment pro vědomé rozhodnutí odejít, což podporuje automatické a bezmyšlenkovité chování (Montag & Elhai, 2023). K udržení vysoké míry angažovanosti pak aplikace nasazují gamifikaci a variabilní odměny, tedy prvky herního designu (Narayanan et al., 2020). Například mechanismus „lajků“ funguje na principu nepravidelného posilování, což je zcela totožný psychologický mechanismus, který stojí za vznikem závislosti na hazardních hrách (Montag & Elhai, 2023).
Nebezpečí těchto prvků spočívá v jejich extrémní optimalizaci. Technologické společnosti provádějí masivní A/B testování (porovnávání různých verzí designu na milionech uživatelů), aby zjistily, která varianta např. barva tlačítka, frekvence notifikací nejefektivněji udrží pozornost (Narayanan et al., 2020). I zdánlivě drobné změny v designu mohou mít významný dopad na chování dospívajících, kteří proti těmto algoritmům stojí s dosud nevyzrálými regulačními mechanismy.
V reakci na kritiku zavedly některé platformy nástroje pro kontrolu času. Odborníci však upozorňují, že tyto snahy mohou být spíše marketingovým tahem (Montag & Elhai, 2023). Přenášejí totiž odpovědnost zpět na uživatele, zatímco manipulativní jádro designu zůstává nezměněno. Pokud by platformy skutečně chtěly snížit riziko závislosti, musely by změnit svůj základní obchodní model, což by šlo přímo proti jejich ekonomickým zájmům.
Intervence a doporučení pro praxi
Vzhledem k tomu, že sociální sítě se staly integrální součástí života dospívajících a plní důležité vývojové funkce (identita, sounáležitost), liší se terapeutický cíl u této problematiky od léčby látkových závislostí. Na rozdíl od alkoholu či drog, kde je často cílem úplná abstinence, je v případě sociálních sítí hlavním cílem léčby kontrolované užívání a obnovení funkčnosti v běžném životě. Snaha o úplný zákaz technologií je v dnešní době nereálná a může vést k sociální izolaci dospívajícího a prohlubování jiných problémů (Kuss & Griffiths, 2017). Existují různé terapeutické přístupy nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v účinnosti mezi jednotlivými terapeutickými směry. To naznačuje, že spíše než konkrétní modalita terapeutických přístupů jsou pro úspěch léčby klíčové tzv. nespecifické faktory, jako je motivace pacienta a terapeutický vztah (Augner et al., 2021).
Terapeutické přístupy
Vhodnou metodou pro práci s motivací dospívajícího, tedy na počátku samotné terapie případně ještě, než do terapie dospívající nastoupí jsou motivační rozhovory. Jejich efekt bývá krátkodobý, ale mohou pomoct u dospívajících, kteří si problém často nepřipouští nebo častěji, jsou k němu ambivalentní. Cílem motivačních rozhovorů je posílit vnitřní motivaci ke změně a vyřešit ambivalenci vůči omezení sítí (Poli et al., 2025).
Nejčastěji volenou terapií bává kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která se zaměřuje na identifikaci a restrukturalizaci maladaptivních kognicí (např. "když nejsem online, nikdo mě nemá rád") a změnu dysfunkčních vzorců chování. Součástí terapie je často vedení deníku užívání internetu, nácvik seberegulace a hledání alternativních zdrojů potěšení v offline světě (Andreassen, 2015; Poli et al., 2025; Augner et al., 2021).
Slibné výsledky vykazují také přístupy založené na mindfulness (všímavosti). Tyto intervence učí dospívající uvědomovat si své pocity a nutkání sáhnout po telefonu v přítomném okamžiku, aniž by na ně museli impulzivně reagovat. Tím se posiluje seberegulace a snižuje se automatické, bezmyšlenkovité skrolování, které často slouží jako únik před nudou nebo stresem (Andreassen, 2015; Augner et al., 2021).
Systemické a multimodální přístupy mohou být vzhledem k věku pacientů také výhodné. Protože je často nezbytné zapojit do léčby širší kontext. Tyto intervence kombinují individuální terapii s rodinnou terapií, edukací rodičů nebo zařazením jiných aktivit (např. sportovních intervencí), které pomáhají strukturovat volný čas a nabízejí alternativní zdroje dopaminu (Augner et al., 2021).
Klíčový mechanismus účinku: Posílení sebekontroly
Ať už je zvolen jakýkoliv terapeutický směr, zdá se, že společným jmenovatelem úspěšné léčby je zacílení na obnovu sebekontroly a seberegulace. Jádrovým problémem u návykových poruch je totiž narušená schopnost inhibice (potlačení impulzu) a zvýšená reaktivita na stres. Efektivní intervence tedy fungují proto, že přímo či nepřímo trénují exekutivní funkce mozku, čímž zvyšují kapacitu dospívajícího odolat nutkání a regulovat své emoce jinak než únikem do online prostoru.
Dopady a varovné signály
Problematické užívání sociálních sítí (PSMU) se málokdy projevuje izolovaně. Jeho dopady zasahují do fyzického zdraví, psychické pohody i sociálního fungování dospívajícího.
Somatické dopady
Problémy se spánkem
Fyzické příznaky jsou často prvním důvodem, proč rodič s dítětem vyhledá lékaře, aniž by si spojoval potíže s technologiemi.
Jedním z nejčastějších somatických projevů jsou potíže se spánkem, konkrétně potíže s usínáním, zkrácení doby spánku, zhoršenou kvalitu spánku a denní spavost (Andreassen, 2015; Woods & Scott, 2016; Alimoradi et al., 2019; Khan et al.,). Data ukazují, že ačkoliv i vysoká frekvence užívání zvyšuje riziko spánkových obtíží, přítomnost návykových symptomů (jako je ztráta kontroly, preokupace či konflikt) má na spánek násobně silnější negativní dopad. Konkrétně u dospívajících dívek s problematickým užíváním vzrůstá pravděpodobnost potíží s usínáním o více než 100 % oproti běžné populaci (Khan et al.,). V praxi to znamená, že téměř 44 % dívek a 31 % chlapců, kteří spadají do kategorie problematických uživatelů, trpí pravidelnými potížemi s usínáním (Khan et al.,).
Mechanismy, kterými sociální sítě narušují spánek, jsou komplexní. Kromě již známého vlivu modrého světla na sekreci melatoninu hraje klíčovou roli kognitivní a emoční nabuzení (arousal) před spaním (viz Cain & Gradisar, 2010).
Vnímání vlastního těla a poruchy příjmu potravy
Problematika vnímání vlastního těla, také označovaná jako body image, představuje v kontextu sociálních sítí jednu z nejvýznamnějších oblastí zájmu. Studie ukazují souvislost mezi používáním sociálních sítí a narušením body image, přičemž tento vliv je pozorován napříč různými platformami (Saiphoo & Vahedi, 2019). Na rozdíl od tradičních médií, kde je divák pouze pasivním konzumentem obsahu tvořeného celebritami či modely, sociální sítě umožňují uživatelům obsah aktivně vytvářet a upravovat. Uživatelé tak na svých profilech často prezentují idealizovanou verzi sebe sama, kdy vybírají pouze atraktivní fotografie, které mohou být digitálně vylepšeny, a naopak odstraňují snímky, které považují za nevzhledné.
Teorie vysvětlující klíčový mechanismus, který vede k nespokojenosti s vlastním tělem, se týká sociálního srovnávání (Festinger 1954). V prostředí sociálních sítí se děti a dospívající srovnávají nejen se známými osobnostmi, ale především se svými vrstevníky. Výzkumy naznačují, že právě srovnávání s vrstevníky může mít na sebepojetí jedince ještě silnější dopad než srovnávání s celebritami, neboť vrstevníci představují pro dospívající relevantnější a zdánlivě dosažitelnější vzory (viz Saiphoo & Vahedi, 2019). Specifickým rizikem je expozice takzvanému fitspiration obsahu, tedy obrázkům propagujícím štíhlost a cvičení, která může vést k okamžitému zhoršení nálady a nespokojenosti s vlastním tělem. Je však nutné zdůraznit, že dopad těchto obrazů není u všech dospívajících totožný a sociální sítě neovlivňují všechny uživatele stejnou měrou. Výzkumy ukazují, že klíčovým mechanismem, který zprostředkovává negativní efekt, je samotný proces srovnávání (Fardouly & Vartanian, 2015). Nespokojenost s tělem se projevuje primárně u jedinců, kteří svůj vzhled s prezentovanými ideály aktivně a často porovnávají (Fardouly & Vartanian, 2015). Adolescenti s vyšší mírou osobnostní tendence k porovnávání vzhledu jsou tak vůči obsahu na sociálních sítích výrazně zranitelnější než jejich vrstevníci, u kterých tento mechanismus srovnávání nedominuje.
Dopad sociálních sítí se neprojevuje pouze jako obecná nespokojenost se vzhledem, ale zasahuje hlouběji do kognitivních a behaviorálních složek psychiky. U dospívajících dochází k internalizaci společenských ideálů krásy a osvojení si rizikových vzorců chování, které mohou zahrnovat různé formy dietních opatření či nadměrného cvičení (Saiphoo & Vahedi, 2019). Z hlediska vývojové psychologie představuje adolescence kritické období, neboť data naznačují, že s rostoucím věkem síla vztahu mezi sociálními sítěmi a nespokojeností s tělem slábne, což činí mladší dospívající nejzranitelnější skupinou (Saiphoo & Vahedi, 2019). Ačkoliv je problematika poruch příjmu potravy a nespokojenosti s tělem tradičně spojována spíše s dívkami, v kontextu sociálních sítí nebyly prokázány významné rozdíly mezi pohlavími. Sociální sítě tak představují rizikový faktor pro rozvoj nespokojenosti s tělem u chlapců i dívek srovnatelnou měrou (Saiphoo & Vahedi, 2019).
Psychické dopady a well-being
Problematické užívání sociální sítí má negativní vliv na psychický stav dospívajících. Pokud se podaří problematické chování cíleně snížit, dochází ke zlepšení celkového well-beingu a ústupu symptomů deprese či osamělosti (Plackett et al., 2023).
U dospívajících s problematickým užíváním je konzistentně pozorována nižší životní spokojenost a častější výskyt psychologických stížností, jako je podrážděnost, nervozita či skleslost (Boer, Van Den Eijnden, et al., 2020). Významná je také souvislost s úzkostnými poruchami a depresí, kde sítě často slouží jako maladaptivní únikový mechanismus před realitou (Hussain & Griffiths, 2018). Tento únik však původní potíže v dlouhodobém horizontu pouze zhoršuje a vytváří bludný kruh.
Zásadním zjištěním pro praxi je, že řešením není úplná abstinence nebo radikální zákaz technologií, které mohou vést k sociálnímu vyloučení a v některých případech dokonce ke zhoršení psychického stavu (Plackett et al., 2023). Cestou ke zlepšení duševního zdraví je naopak změna vztahu k technologiím, která umožní dospívajícímu využívat jejich benefity bez negativních dopadů na psychiku (Plackett et al., 2023).
Sociální a behaviorální dopady
Problematické užívání sociálních sítí se významně promítá do každodenního chování dospívajícího a narušuje jeho fungování v rodině i širší společnosti. V domácím prostředí je častým projevem narůstající konflikt mezi rodiči a dětmi, který pramení z neschopnosti dospívajícího regulovat čas strávený na telefonu (Andreassen, 2015). Tyto hádky jsou často doprovázeny lhaním o skutečné míře online aktivit nebo tajným používáním zařízení v noci, což vede k postupné erozi důvěry v rodině. Dítě zároveň postupně opouští kroužky, sportovní aktivity a koníčky, které mu dříve přinášely radost, a nahrazuje je pasivním či aktivním pobytem ve virtuálním prostoru a dochází tak k sociální izolaci (Andreassen, 2015). Paradoxním důsledkem nadužívání „sociálních“ sítí je pak sociální stažení a izolace. Ačkoliv je dospívající virtuálně propojen s množstvím lidí, v reálném životě se může od vrstevníků vzdalovat, což může vést k oslabení sociálních dovedností a neschopnosti navazovat či udržovat plnohodnotné vztahy tváří v tvář.
Kdy odeslat k psychologovi/psychiatrovi
Odeslání dospívajícího do specializované péče (dětský psycholog, pedopsychiatr, adiktolog) by mělo následovat v těchto případech:
- Funkční postižení: Pokud užívání sítí vede k výraznému zhoršení prospěchu, záškoláctví, ztrátě zájmu o dřívější koníčky nebo sociální izolaci v reálném světě.
- Psychiatrické komorbidity: Pokud jsou přítomny známky deprese, úzkostných poruch, sebepoškozování nebo poruch příjmu potravy, které se s užíváním sítí často pojí.
- Závažné konflikty v rodině: Pokud se snahy o regulaci setkávají s agresivními reakcemi nebo vedou k hlubokému narušení rodinných vztahů.
- Neúspěšné pokusy o samoregulaci: Pokud dospívající sám vyjadřuje touhu chování změnit, ale opakovaně selhává (přítomnost relapsu).
Použitá literatura:
Alimoradi, Z., Lin, C., Broström, A., Bülow, P. H., Bajalan, Z., Griffiths, M. D., Ohayon, M. M., & Pakpour, A. H. (2019). Internet addiction and sleep problems: A systematic review and meta-analysis. Sleep Medicine Reviews, 47, 51–61. https://doi.org/10.1016/j.smrv.2019.06.004
Anderson M, Vogels EA, Perrin A, Rainie L. Pew Research Center. 2022. [December 28, 2023]. Connection, creativity, and drama: Teen life on social media in 2022. https://www.pewresearch.org/internet/2022/11/16/connection-creativity-and-drama-teen-life-on-social-media-in-2022
Andreassen, C. S. (2015). Online social network site Addiction: A Comprehensive Review. Current Addiction Reports, 2(2), 175–184. https://doi.org/10.1007/s40429-015-0056-9
Andreassen, C. S., Pallesen, S., & Griffiths, M. D. (2016). The relationship between addictive use of social media, narcissism, and self-esteem: Findings from a large national survey. Addictive Behaviors, 64, 287–293. https://doi.org/10.1016/j.addbeh.2016.03.006
Augner, C., Vlasak, T., Aichhorn, W., & Barth, A. (2021). Tackling the ‘digital pandemic’: The effectiveness of psychological intervention strategies in problematic Internet and smartphone use—A meta-analysis. Australian & New Zealand Journal of Psychiatry, 56(3), 219–229. https://doi.org/10.1177/00048674211042793
Avci, H., Baams, L., & Kretschmer, T. (2024). A Systematic Review of Social Media Use and Adolescent Identity Development. Adolescent Research Review, 10(2), 219–236. https://doi.org/10.1007/s40894-024-00251-1
Boer, M., Stevens, G. W. J. M., Finkenauer, C., & Van Den Eijnden, R. J. J. M. (2021). The course of problematic social media use in young adolescents: A latent class growth analysis. Child Development, 93(2), e168–e187. https://doi.org/10.1111/cdev.13712
Boer, M., Stevens, G. W., Finkenauer, C., De Looze, M. E., & Van Den Eijnden, R. J. (2020). Social media use intensity, social media use problems, and mental health among adolescents: Investigating directionality and mediating processes. Computers in Human Behavior, 116, 106645. https://doi.org/10.1016/j.chb.2020.106645
Boer, M., Van Den Eijnden, R. J., Boniel-Nissim, M., Wong, S., Inchley, J. C., Badura, P., Craig, W. M., Gobina, I., Kleszczewska, D., Klanšček, H. J., & Stevens, G. W. (2020). Adolescents’ intense and problematic Social media use and their Well-Being in 29 countries. Journal of Adolescent Health, 66(6), S89–S99. https://doi.org/10.1016/j.jadohealth.2020.02.014
Cain, N., & Gradisar, M. (2010). Electronic media use and sleep in school-aged children and adolescents: A review. Sleep Medicine, 11(8), 735–742. https://doi.org/10.1016/j.sleep.2010.02.006
Caplan, S. E. (2010). Theory and measurement of generalized problematic Internet use: A two-step approach. Computers in Human Behavior, 26(5), 1089–1097. https://doi.org/10.1016/j.chb.2010.03.012
Cataldo, I., Billieux, J., Esposito, G., & Corazza, O. (2022). Assessing problematic use of social media: where do we stand and what can be improved? Current Opinion in Behavioral Sciences, 45, 101145. https://doi.org/10.1016/j.cobeha.2022.101145
Fardouly, J., & Vartanian, L. R. (2015). Social media and body image Concerns: current research and future directions. Current Opinion in Psychology, 9, 1–5. https://doi.org/10.1016/j.copsyc.2015.09.005
Gupta, M., & Sharma, A. (2021). Fear of missing out: A brief overview of origin, theoretical underpinnings and relationship with mental health. World Journal of Clinical Cases, 9(19), 4881–4889. https://doi.org/10.12998/wjcc.v9.i19.4881
Harvard Health Publishing. (2024, October 1). Doomscrolling dangers. https://www.health.harvard.edu/mind-and-mood/doomscrolling-dangers
Hussain, Z., & Griffiths, M. D. (2018). Problematic social networking site use and Comorbid Psychiatric Disorders: A Systematic Review of Recent Large-Scale Studies. Frontiers in Psychiatry, 9, 686. https://doi.org/10.3389/fpsyt.2018.00686
Khan, A., Thomas, G., Karatela, S., Morawska, A., & Werner‐Seidler, A. (2024). Intense and problematic social media use and sleep difficulties of adolescents in 40 countries. Journal of Adolescence, 96(5), 1116–1125. https://doi.org/10.1002/jad.12321
Kuss, D., & Griffiths, M. (2017). Social networking sites and Addiction: Ten lessons learned. International Journal of Environmental Research and Public Health, 14(3), 311. https://doi.org/10.3390/ijerph14030311
Montag, C., Demetrovics, Z., Elhai, J. D., Grant, D., Koning, I., Rumpf, H., Spada, M. M., Throuvala, M., & Van Den Eijnden, R. (2024). Problematic social media use in childhood and adolescence. Addictive Behaviors, 153, 107980. https://doi.org/10.1016/j.addbeh.2024.107980
Montag, C., & Elhai, J. D. (2023). On social media design, (Online-)Time well-spent and addictive behaviors in the age of surveillance capitalism. Current Addiction Reports, 10(3), 610–616. https://doi.org/10.1007/s40429-023-00494-3
Narayanan, A., Mathur, A., Chetty, M., & Kshirsagar, M. (2020). Dark patterns. Communications of the ACM, 63(9), 42–47. https://doi.org/10.1145/3397884
Pazdur, M., Tutus, D., & Haag, A. (2025). Risk factors for problematic social media use in youth: A Systematic Review of Longitudinal studies. Adolescent Research Review, 10(2), 237–253. https://doi.org/10.1007/s40894-025-00264-4
Plackett, R., Blyth, A., & Schartau, P. (2023). The Impact of Social Media Use Interventions on Mental Well-Being: Systematic Review. Journal of Medical Internet Research, 25, e44922. https://doi.org/10.2196/44922
Poli, S., Salerno, L., Delvecchio, E., Muscolino, A., La Tona, A., Ghizzoni, G., Nembrini, G., Brugnera, A., & Donisi, V. (2025). Problematic Social Media use in Mid-Adolescents: A Systematic Review of Intrapersonal and Interpersonal Protective/Risk Factors and Psychosocial Interventions. Current Addiction Reports, 12(1). https://doi.org/10.1007/s40429-025-00694-z
Raney, J. H., Al-Shoaibi, A. A., Ganson, K. T., Testa, A., Jackson, D. B., Singh, G., Sajjad, O. M., & Nagata, J. M. (2023). Associations between adverse childhood experiences and early adolescent problematic screen use in the United States. BMC Public Health, 23(1), 1213. https://doi.org/10.1186/s12889-023-16111-x
Saiphoo, A. N., & Vahedi, Z. (2019). A meta-analytic review of the relationship between social media use and body image disturbance. Computers in Human Behavior, 101, 259–275. https://doi.org/10.1016/j.chb.2019.07.028
Shoshani, A., Kor, A., Farbstein‐Yavin, S., & Gvion, Y. (2024). Risk and protective factors for substance use and media addictive behaviors in adolescents during the COVID‐19 pandemic. Journal of Adolescence, 96(4), 746–759. https://doi.org/10.1002/jad.12295
Solinas, M., Belujon, P., Fernagut, P. O., Jaber, M., & Thiriet, N. (2018). Dopamine and addiction: what have we learned from 40 years of research. Journal of Neural Transmission, 126(4), 481–516. https://doi.org/10.1007/s00702-018-1957-2
Tartari, E. (2015). BENEFITS AND RISKS OF CHILDREN AND ADOLESCENTS USING SOCIAL MEDIA. European Scientific Journal, 11(13). http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/summary?doi=10.1.1.917.4541
Utz, C., Degeling, M., Fahl, S., Schaub, F., & Holz, T. (2019). (Un)informed Consent. CCS ’19: Proceedings of the 2019 ACM SIGSAC Conference on Computer and Communications Security (November 2019), 973–990. https://doi.org/10.1145/3319535.3354212
Van Den Eijnden, R. J., Lemmens, J. S., & Valkenburg, P. M. (2016). The social media disorder scale. Computers in Human Behavior, 61, 478–487. https://doi.org/10.1016/j.chb.2016.03.038
Woods, H. C., & Scott, H. (2016). #Sleepyteens: Social media use in adolescence is associated with poor sleep quality, anxiety, depression and low self-esteem. Journal of Adolescence, 51, 41–49. https://doi.org/10.1016/j.adolescence.2016.05.008
Zuboff, S. (2019). The Age of Surveillance Capitalism: The Fight for a Human Future at the New Frontier of Power. Public Affairs.